La Trine 14.01.2025 19:31 Text je překladem eseje The Four Quadrants Of Conformism od Paula Grahama z roku 2020, publikované s jeho svolením. Jedním z nejvýstižnějších způsobů, jak klasifikovat lidi, je podle míry a agresivity jejich konformity. Představte si kartézskou soustavu souřadnic, kde vodorovná osa vede od konvenčně smýšlejících vlevo k nezávisle smýšlejícím vpravo a svislá osa od pasivních dole k agresivním nahoře. Výsledné čtyři kvadranty definují čtyři typy lidí. Začneme v levém horním rohu a budeme postupovat proti směru hodinových ručiček: agresivně konformní, pasivně konformní, pasivně nezávisle smýšlející a agresivně nezávisle smýšlející. Myslím, že všechny čtyři typy naleznete ve většině společností a že příslušnost ke kvadrantu závisí více na osobnosti člověka než na přesvědčeních převládajících v jeho společnosti.  Nejlepší důkazy pro obě tvrzení poskytují malé děti. Každý, kdo chodil na základní školu, se s těmito čtyřmi typy setkal, a právě svévolnost školních pravidel jasně dokazuje, že příslušnost ke kvadrantu závisí více na člověku samotném než na pravidlech. Děti v levém horním kvadrantu, ty agresivně konformní, jsou žalobníčci. Jsou přesvědčeny nejen o tom, že pravidla se musejí dodržovat, ale také že ti, kdo je porušují, musejí být potrestáni. Děti v levém dolním kvadrantu, ti pasivně konformní, jsou ovce. Pečlivě dodržují pravidla, ale když je jiné děti poruší, jejich prvním popudem je obava, že budou potrestány, nikoli snaha zajistit jejich potrestání. Děti v pravém dolním kvadrantu, ti pasivně nezávisle smýšlející, jsou snílci. O pravidla se příliš nezajímají a nejspíš si ani nejsou zcela jisti, jaká pravidla vlastně existují. A děti v pravém horním kvadrantu, ti agresivně nezávisle smýšlející, jsou rošťáci. Když narazí na nějaké pravidlo, jejich prvním popudem je zpochybnit ho. Už pouhý fakt, že jim někdo říká, co mají dělat, v nich vyvolává tendenci dělat pravý opak. Při měření konformity je samozřejmě třeba určit, vůči čemu ji měříme, a to se s věkem dětí mění. U mladších dětí jde o pravidla stanovená dospělými. Jak děti dospívají, zdrojem pravidel se stávají jejich vrstevníci. Proto skupina teenagerů, kteří všichni stejným způsobem porušují školní řád, není nezávisle smýšlející – právě naopak. V dospělosti můžeme tyto čtyři typy rozpoznat podle jejich charakteristických výroků, podobně jako byste mohli rozpoznat čtyři druhy ptáků. Pokřik agresivně konformních zní: „Zničte !“ Heslo pasivně konformních je: „Co tomu řeknou sousedi?“ Krédo pasivně nezávisle smýšlejících je: „Každému, co jeho jest.“ A prohlášení agresivně nezávisle smýšlejících je: „Eppur si muove.“ Tyto čtyři typy nejsou stejně početné. Pasivních lidí je více než agresivních a konvenčně smýšlejících je výrazně více než nezávisle smýšlejících. Pasivně konformní tedy tvoří největší skupinu a agresivně nezávisle smýšlející tu nejmenší. Protože příslušnost ke kvadrantu závisí více na osobnosti člověka než na povaze pravidel, většina lidí by se ocitla ve stejném kvadrantu, i kdyby vyrůstala ve zcela odlišné společnosti. Profesor z Princetonu Robert George nedávno napsal: „Někdy se ptám studentů, jaký postoj by zaujali k otroctví, kdyby byli běloši žijící na Jihu před jeho zrušením. A víte co? Všichni by byli abolicionisté! Všichni by statečně vystupovali proti otroctví a neúnavně proti němu bojovali.“ Je příliš zdvořilý na to, aby to řekl naplno, ale samozřejmě by nebyli. Ve skutečnosti bychom neměli předpokládat pouze to, že by se jeho studenti v průměru chovali stejně jako lidé té doby, ale že ti, kteří jsou dnes agresivně konformní, by byli agresivně konformní i tehdy. Jinými slovy, že by nejen nebojovali proti otroctví, ale patřili by mezi jeho nejzarytější zastánce. Přiznávám svou zaujatost, ale zdá se mi, že agresivně konformní lidé jsou zodpovědní za neúměrné množství problémů ve světě a že mnoho zvyklostí, které jsme vyvinuli od dob osvícenství, bylo navrženo tak, aby nás ostatní před nimi chránilo. Konkrétně jde o opuštění konceptu hereze a jeho nahrazení principem svobodného debatování o všech možných myšlenkách, dokonce i těch, které jsou v současnosti považovány za nepřijatelné, bez jakéhokoli postihu pro ty, kdo je zkusí uvést do praxe, aby zjistili, zda fungují.  Proč ale potřebují být chráněni ti nezávisle smýšlející? Protože oni přicházejí se všemi novými myšlenkami. Aby byl člověk úspěšným vědcem, například, nestačí mít pouze pravdu. Musíte mít pravdu v době, kdy se všichni ostatní mýlí. Konvenčně smýšlející lidé toho nejsou schopni. Z podobných důvodů jsou všichni úspěšní zakladatelé startupů nejen nezávisle smýšlející, ale přímo agresivně nezávisle smýšlející. Není tedy náhoda, že společnosti prosperují pouze do té míry, do jaké mají zavedeny mechanismy držící konvenčně smýšlející na uzdě.  V posledních několika letech si mnozí z nás všímají, že zvyklosti chránící svobodné bádání byly oslabeny. Někteří říkají, že přeháníme – že nebyly oslabeny až tak výrazně, nebo že byly oslabeny ve prospěch vyššího dobra. S tím druhým se vypořádám okamžitě. Když získají převahu konvenčně smýšlející, vždy tvrdí, že je to ve jménu vyššího dobra. Jen se pokaždé náhodou jedná o jiné, vzájemně neslučitelné vyšší dobro. Co se týče první námitky, že nezávisle smýšlející jsou přecitlivělí a že svobodné bádání nebylo až tak výrazně potlačeno – o tom nemůžete soudit, pokud nejste sami nezávisle smýšlející. Nemůžete vědět, jak velká část prostoru myšlenek je odřezávána, pokud tyto myšlenky nemáte, a pouze nezávisle smýšlející mají ty na okrajích. Právě proto bývají velmi citliví na změny v tom, jak svobodně lze myšlenky zkoumat. Jsou kanárky v této uhelné šachtě. Konvenčně smýšlející říkají, jako vždycky, že nechtějí potlačit diskusi o všech myšlenkách, jen o těch špatných. Člověk by řekl, že už jen z této věty bude zřejmé, jak nebezpečnou hru hrají. Ale vyložím to podrobněji. Existují dva důvody, proč potřebujeme mít možnost diskutovat i o „špatných“ myšlenkách. První důvod je ten, že jakýkoli proces rozhodování o tom, které myšlenky zakázat, je předurčen k chybám. O to více proto, že žádný inteligentní člověk nechce dělat tento druh práce, takže nakonec ji vykonávají hlupáci. A když proces produkuje mnoho chyb, potřebujete ponechat prostor pro omyl. Což v tomto případě znamená, že musíte zakázat méně myšlenek, než byste chtěli. Ale to je pro agresivně konformní obtížné, částečně proto, že si užívají trestání lidí, jak to dělali už od dětství, a částečně proto, že si navzájem konkurují. Strážci ortodoxie nemohou připustit existenci hraniční myšlenky, protože to dává ostatním strážcům příležitost předstihnout je v oddělení morální čistoty a možná je dokonce sami označit za kacíře. Takže místo toho, abychom získali potřebný prostor pro omyl, dostáváme pravý opak: závod ke dnu, ve kterém každá myšlenka, která se jeví jakkoli zakazovatelná, nakonec zakázána je.  Druhý důvod, proč je nebezpečné zakazovat diskusi o myšlenkách, spočívá v tom, že myšlenky jsou vzájemně propojené více, než se na první pohled zdá. To znamená, že omezíte-li diskusi o některých tématech, nedotkne se to pouze těchto témat. Omezení se šíří zpětně do jakéhokoli tématu, které má důsledky v těch zakázaných. A to není okrajový případ. Ty nejlepší myšlenky dělají přesně toto: mají důsledky v oborech vzdálených od svého původu. Mít myšlenky ve světě, kde jsou některé myšlenky zakázané, je jako hrát fotbal na hřišti s minovým polem v jednom rohu. Nehrajete stejnou hru jako předtím, jen na jinak tvarovaném hřišti. Hrajete mnohem opatrnější hru i na bezpečném území. V minulosti se nezávisle smýšlející chránili tím, že se soustřeďovali na několika místech – nejprve na panovnických dvorech a později na univerzitách – kde si mohli do určité míry stanovit vlastní pravidla. Místa, kde lidé pracují s myšlenkami, mají tendenci vytvářet zvyklosti chránící svobodné bádání, ze stejného důvodu, jako mají továrny na polovodiče výkonné vzduchové filtry nebo nahrávací studia kvalitní zvukovou izolaci. Přinejmenším v posledních několika stoletích, když byli agresivně konformní z jakéhokoli důvodu na válečné stezce, představovaly univerzity nejbezpečnější útočiště. Tentokrát to ale nemusí fungovat, a to kvůli nešťastné skutečnosti, že nejnovější vlna netolerance začala právě na univerzitách. Započala v polovině 80. let a kolem roku 2000 se zdálo, že utichla, ale nedávno znovu vzplanula s příchodem sociálních sítí. Zdá se, že to byl bohužel vlastní gól Silicon Valley. Přestože lidé, kteří řídí Silicon Valley, jsou téměř všichni nezávisle smýšlející, předali agresivně konformním nástroj, o jakém mohli jen snít. Na druhou stranu je možné, že úpadek ducha svobodného bádání na univerzitách je stejně tak důsledkem odchodu nezávisle smýšlejících jako jeho příčinou. Lidé, kteří by se před 50 lety stali profesory, mají dnes jiné možnosti. Mohou se stát kvantovými analytiky nebo zakládat startupy. Pro úspěch v obou těchto oblastech musíte být nezávisle smýšlející. Kdyby tito lidé byli profesory, kladli by tužší odpor na obranu akademické svobody. Možná tedy není obraz nezávisle smýšlejících prchajících z upadajících univerzit tak pochmurný. Možná univerzity upadají proto, že mnozí již odešli.  Přestože jsem této situaci věnoval mnoho času k přemýšlení, nedokážu předpovědět její vývoj. Mohly by některé univerzity zvrátit současný trend a zůstat místy, kde se nezávisle smýšlející chtějí shromažďovat? Nebo je nezávisle smýšlející postupně opustí? Velmi se obávám toho, co bychom mohli ztratit, kdyby k tomu došlo. Z dlouhodobého hlediska jsem však optimistický. Nezávisle smýšlející se umějí dobře chránit. Pokud jsou stávající instituce kompromitovány, vytvoří si nové. To může vyžadovat určitou představivost. Ale představivost je koneckonců jejich doménou. Poznámky Uvědomuji si samozřejmě, že pokud se osobnosti lidí liší v jakýchkoli dvou ohledech, můžete je použít jako osy a výsledné čtyři kvadranty nazvat typy osobnosti. Ve skutečnosti tedy tvrdím, že tyto osy jsou na sobě nezávislé a že v obou existuje významná variabilita. Agresivně konformní nejsou zodpovědní za všechny problémy světa. Dalším významným zdrojem problémů je ten typ charismatického vůdce, který získává moc tím, že se na ně obrací. Stávají se mnohem nebezpečnějšími, když se takoví vůdci objeví. Když jsem vedl Y Combinator, nikdy jsem se neobával psát věci, které urážely konvenčně smýšlející. Kdyby byl YC firma vyrábějící sušenky, čelil bych obtížné morální volbě. Konvenčně smýšlející lidé také jedí sušenky. Ale nezakládají úspěšné startupy. Takže když jsem je odradil od přihlášení do YC, jediným důsledkem bylo, že jsme ušetřili práci se čtením přihlášek. V jedné oblasti došlo k pokroku: tresty za vyjadřování zakázaných myšlenek jsou méně přísné než v minulosti. Přinejmenším v bohatších zemích je malé nebezpečí, že budete zabiti. Agresivně konformní se většinou spokojí s tím, že dosáhnou vašeho vyhození z práce. Mnoho profesorů je nezávisle smýšlejících – zejména v matematice, přírodních vědách a inženýrství, kde musíte být nezávisle smýšlející, abyste uspěli. Ale studenti jsou reprezentativnějším vzorkem obecné populace, a tedy převážně konvenčně smýšlející. Takže když dojde ke konfliktu mezi profesory a studenty, nejde jen o střet generací, ale také o střet různých typů lidí. Poděkování Samu Altmanovi, Trevoru Blackwellovi, Nicholasi Christakisovi, Patricku Collisonovi, Samu Gichuruovi, Jessice Livingstonové, Patricku McKenziem, Geoffu Ralstonovi a Harji Taggarovi za přečtení konceptů tohoto textu. O autorovi této eseje Paul Graham je programátor, spisovatel a investor. V roce 1995 založil s Robertem Morrisem Viaweb, první společnost poskytující software jako službu, kterou v roce 1998 koupila Yahoo. Od roku 2001 publikuje vlivné eseje na paulgraham.com a v roce 2005 se stal spoluzakladatelem Y Combinatoru, průkopnického startupového inkubátoru, který podpořil společnosti jako Airbnb, Dropbox či Reddit. Je autorem několika knih o programování a získal doktorát z informatiky na Harvardu, kde také studoval malířství.

Číst celý článek >>

Reklama

Srdcetvor.cz - handmade

srdcetvor-handmade.png Nákupní galerie rukodělných výrobků, služeb a materiálů. Můžete si zde otevřít svůj obchod a začít prodávat nebo jen nakupovat.

Lavivasex.cz - erotické pomůcky

lavivasex.png Přehled erotických pomůcek od elegantních vibrátorů, hraček pro páry až po stimulační oleje, afrodiziaka a BDSM pomůcky.

Hledej-hosting.cz - webhosting, VPS hosting

hledej-hosting.png Přehled webhostingových, multihosting a VPS hosting programů s možností jejich pokročilého vyhledávání a porovnávání. Najděte si jednoduše vhodný hosting.