La Trine 14.01.2025 19:31 Text je překladem eseje Heresy od Paula Grahama z roku 2022, publikované s jeho svolením. Jednou z nejpřekvapivějších věcí, kterých jsem byl za svůj život svědkem, je znovuzrození konceptu hereze. Richard Westfall ve své vynikající biografii Newtona píše o okamžiku, kdy byl Newton zvolen členem Trinity College: Newton, nyní finančně zajištěný, se mohl plně věnovat čemukoli, co si zvolil. K setrvání ve funkci se musel vyvarovat pouze tří neodpustitelných hříchů: zločinu, kacířství a manželství. Když jsem to četl poprvé v 90. letech, znělo to jako zábavný středověký přežitek. Jak zvláštní, muset se vyvarovat páchání kacířství. Ale když jsem tentýž text četl znovu o 20 let později, připadal mi jako popis současného zaměstnání. Existuje stále rostoucí počet názorů, za jejichž vyjádření můžete přijít o práci. Ti, kdo takto propouštějí, sice nepoužívají slovo „hereze“, ale strukturálně jde o totéž. Hereze má dvě charakteristické vlastnosti: má přednost před otázkou pravdivosti či nepravdivosti a převáží nad vším ostatním, co daný člověk učinil. Například když někdo označí určité tvrzení za „x-istické“, implicitně tím také říká, že diskuse končí. Po tomto označení už se dál nezabývá tím, zda je tvrzení pravdivé, či nikoli. Používání takových nálepek je v konverzaci ekvivalentem vyvolání výjimky. To je jeden z důvodů jejich používání: ukončit diskusi. Pokud se dostanete do hovoru s někým, kdo často používá takové nálepky, může být užitečné se ho přímo zeptat, zda si nemyslí, že se s vaničkou vylévá i dítě. Může být tvrzení x-istické a zároveň pravdivé? Pokud odpoví ano, přiznává tím, že zakazuje pravdu. To je natolik očividné, že většina by pravděpodobně odpověděla ne. Ale pokud odpoví ne, lze snadno ukázat, že se mýlí, protože v praxi se tyto nálepky lepí na tvrzení bez ohledu na jejich pravdivost či nepravdivost. Nejjasnějším důkazem je skutečnost, že to, zda je tvrzení považováno za x-istické, často závisí na tom, kdo ho pronesl. Pravda takto nefunguje. Totéž tvrzení nemůže být pravdivé, když ho řekne jeden člověk, ale x-istické, a tedy nepravdivé, když ho pronese někdo jiný. Druhou charakteristickou vlastností herezí ve srovnání s běžnými názory je, že jejich veřejné vyjádření převáží nad vším ostatním, co daný člověk kdy učinil. V běžných záležitostech, jako je znalost historie nebo hudební vkus, jste posuzováni podle průměru svých názorů. Hereze je kvalitativně odlišná. Je to jako hodit na váhu kus uranu. V minulosti byl trestem za herezi trest smrti. Mohli jste vést život příkladné ctnosti, ale pokud jste veřejně zapochybovali například o božství Krista, čekala vás hranice. V dnešních civilizovaných zemích jsou kacíři „upalováni“ pouze v přeneseném smyslu tím, že přijdou o práci. Struktura situace však zůstává stejná: hereze převáží nad vším ostatním. Mohli jste strávit posledních deset let zachraňováním dětských životů, ale pokud vyjádříte určité názory, jste automaticky propuštěni. Je to velmi podobné spáchání trestného činu. Bez ohledu na to, jak ctnostně jste žili, pokud spácháte trestný čin, musíte nést zákonný trest. Dřívější bezúhonný život může trest zmírnit, ale nemá vliv na otázku viny. Hereze je názor, jehož vyjádření je považováno za zločin – názor, který v některých lidech vyvolává nejen pocit, že se mýlíte, ale že máte být potrestáni. Jejich touha vidět vás potrestaného je často dokonce silnější, než kdybyste spáchali skutečný trestný čin. Na radikální levici je mnoho lidí, kteří silně věří v reintegraci odsouzených , a přesto zastávají názor, že kdokoli, kdo se provinil určitými herezemi, by už nikdy neměl získat práci. Vždy existují nějaké hereze – názory, za jejichž vyjádření budete potrestáni. Dnes jich je však mnohem více než před několika desetiletími, a s tím by museli souhlasit i ti, kteří jsou s tímto stavem spokojeni. Proč? Proč se tento archaicky znějící náboženský koncept vrátil v sekulární podobě? A proč právě teď? K vlně netolerance potřebujete dvě přísady: netolerantní lidi a ideologii, která je povede. Netolerantní lidé tu jsou vždycky. Existují v každé dostatečně velké společnosti. Proto mohou vlny netolerance vzniknout tak náhle – stačí jen něco, co je uvede do pohybu. Už jsem napsal esej o agresivně konformních jedincích. Ve zkratce lze říci, že lidi můžeme klasifikovat ve dvou dimenzích podle toho, nakolik jsou nezávisle či konvenčně smýšlející a jak agresivně k tomu přistupují. Agresivně konformní jsou vykonavatelé ortodoxie. Běžně jsou viditelní pouze v místním měřítku. Jsou to ti mrzutí, moralizující lidé ve skupině – ti, kdo si vždy jako první stěžují, když něco porušuje současná pravidla slušnosti. Občas se však, podobně jako když se prvky vektorového pole seřadí, velký počet agresivně konformních lidí náhle sjednotí za nějakou ideologií. Tehdy se stávají mnohem větším problémem, protože převládne davová dynamika, kde nadšení každého účastníka je umocňováno nadšením ostatních. Nejznámějším případem 20. století byla patrně Kulturní revoluce. Ačkoli ji Mao zahájil s cílem podkopat své rivaly, byla Kulturní revoluce jinak převážně spontánním jevem. Mao v podstatě řekl: Jsou mezi námi kacíři. Najděte je a potrestejte. A to je přesně to, co agresivně konformní lidé potřebují slyšet. Vrhli se do toho s radostí psů pronásledujících veverky. K sjednocení konformně smýšlejících musí ideologie vykazovat řadu rysů náboženství. Především musí mít přísná a svévolná pravidla, jejichž dodržováním mohou stoupenci prokazovat svou čistotu, a její přívrženci musí věřit, že kdokoli, kdo tato pravidla dodržuje, je ipso facto morálně nadřazený těm, kdo je nedodržují. Na konci 80. let se na amerických univerzitách objevila nová ideologie tohoto typu. Měla velmi silnou složku morální čistoty a agresivně konformní lidé se jí chopili se svou obvyklou dychtivostí – o to více, že uvolnění společenských norem v předchozích desetiletích znamenalo stále méně věcí k zakazování. Výsledná vlna netolerance se až děsivě podobala Kulturní revoluci, naštěstí však v mnohem menším měřítku. Záměrně jsem se zde vyhnul zmiňování jakýchkoli konkrétních herezí. Částečně proto, že jednou z univerzálních taktik lovců kacířů, tehdy i dnes, je označit za kacíře i ty, kdo nesouhlasí se způsobem, jakým potlačují myšlenky. Tato taktika je natolik konzistentní, že by mohla sloužit k odhalování honů na čarodějnice v jakémkoli období. A to je druhý důvod, proč jsem se vyhnul konkrétním herezím. Chci, aby tato esej fungovala i v budoucnosti, nejen dnes. A bohužel pravděpodobně bude. Agresivně konformní lidé budou mezi námi vždy a budou hledat, co by zakázali. Vše, co potřebují, je ideologie, která jim řekne co. A je nepravděpodobné, že ta současná bude poslední. Agresivně konformní lidé existují jak na pravici, tak na levici. Důvodem, proč současná vlna netolerance přichází zleva, je jednoduše to, že nová sjednocující ideologie se náhodou objevila na levici. Ta příští by mohla přijít zprava. Představte si, jaké by to bylo. Naštěstí v západních zemích není potlačování herezí zdaleka tak závažné jako v minulosti. Přestože se okno názorů, které můžete veřejně vyjádřit, v posledním desetiletí zúžilo, je stále mnohem širší než před několika staletími. Problémem je derivace. Až do roku 1985 se okno neustále rozšiřovalo. Kdokoli, kdo by v roce 1985 nahlížel do budoucnosti, by očekával, že svoboda projevu se bude nadále zvětšovat. Místo toho se zmenšila. Situace se podobá tomu, co se stalo s infekčními nemocemi, jako jsou spalničky. Kdokoli, kdo by v roce 2010 nahlížel do budoucnosti, by očekával, že počet případů spalniček v USA bude nadále klesat. Místo toho díky odpůrcům očkování vzrostl. Absolutní číslo stále není tak vysoké. Problémem je derivace. V obou případech je těžké určit, nakolik bychom se měli znepokojovat. Je skutečně nebezpečné pro společnost jako celek, když hrstka extrémistů odmítá očkovat své děti nebo umlčuje řečníky na univerzitách? Bod, kdy bychom se měli začít znepokojovat, přichází pravděpodobně tehdy, když jejich jednání začne zasahovat do života všech ostatních. A v obou případech se zdá, že k tomu dochází. Proto pravděpodobně stojí za to vyvinout určité úsilí k udržení okna svobodného projevu otevřeného. Doufám, že tato esej pomůže vytvořit společenské protilátky nejen proti současným snahám o potlačování myšlenek, ale proti konceptu hereze obecně. To je ta skutečná výhra. Jak zneškodnit koncept hereze? Od osvícenství západní společnosti objevily mnoho technik, jak to udělat, ale jistě existují další, které teprve čekají na své objevení. Celkově jsem optimistický. Přestože trend svobody projevu byl v posledním desetiletí nepříznivý, z dlouhodobého hlediska je pozitivní. A jsou zde náznaky, že současná vlna netolerance dosahuje vrcholu. Nezávisle smýšlející lidé, s nimiž hovořím, působí sebejistěji než před několika lety. Na druhé straně i někteří vůdci začínají přemýšlet, zda to nezašlo příliš daleko. A populární kultura mezi mladými se už posunula jinam. Stačí jen vytrvat v odporu a vlna se zhroutí. A pak budeme v čistém zisku, protože kromě toho, že jsme porazili tuto vlnu, jsme také vyvinuli nové taktiky pro odolávání té příští. Poznámky Nebo přesněji biografiích Newtona, protože Westfall napsal dvě: delší verzi nazvanou „Never at Rest“ a kratší „The Life of Isaac Newton“. Obě jsou vynikající. Kratší verze je svižnější, ale ta delší obsahuje množství zajímavých a často velmi vtipných detailů. Tato pasáž se objevuje v obou verzích. Dalším subtilnějším, ale stejně průkazným důkazem je, že tvrzení o x-ismu nejsou nikdy podmíněná. Nikdy neuslyšíte nikoho říct, že výrok je „pravděpodobně x-istický“ nebo „téměř jistě y-istický“. Kdyby tvrzení o x-ismu byla skutečně tvrzeními o pravdě, očekávali byste, že uvidíte „pravděpodobně“ před „x-istický“ stejně často jako před slovem „chybný“. Pravidla musí být přísná, ale nemusí být náročná. Nejúčinnějším typem pravidel jsou proto ta o povrchních záležitostech, jako jsou doktrinální detaily nebo přesná slova, která musí stoupenci používat. Taková pravidla mohou být extrémně komplikovaná, a přesto neodrazují potenciální konvertity tím, že by vyžadovala významné oběti. Povrchní požadavky ortodoxie z ní činí levnou náhražku ctnosti. A to je zároveň jeden z důvodů, proč je ortodoxie tak přitažlivá pro špatné lidi. Můžete být hrozný člověk, ale pokud jste ortodoxní, jste lepší než všichni, kdo nejsou. Dalo by se říci, že šlo o dvě vlny. První do roku 2000 poněkud opadla, ale následovala druhá v letech 2010, pravděpodobně způsobená sociálními sítěmi. Naštěstí většina těch, kdo se dnes snaží potlačovat myšlenky, stále natolik respektuje principy osvícenství, že se k nim alespoň formálně hlásí. Vědí, že by neměli zakazovat myšlenky jako takové, proto je musí překvalifikovat na „škodlivé“, což zní jako něco, co lze zakázat. Ti nejextrémnější se snaží tvrdit, že samotná řeč je násilím, nebo dokonce že mlčení je násilím. Ale jakkoli to může znít podivně, taková gymnastika je dobrým znamením. Poznáme, že jsme skutečně v potížích, až se přestanou obtěžovat s vymýšlením záminek pro zakazování myšlenek – až jako středověká církev řeknou: „Ano, přesně tak, zakazujeme myšlenky, a tady je dokonce jejich seznam.“ Lidé si mohou dovolit ignorovat lékařský konsenzus o očkování jen proto, že vakcíny fungovaly tak dobře. Kdyby žádné vakcíny neexistovaly, byla by úmrtnost tak vysoká, že by většina současných odpůrců očkování o ně úpěnlivě prosila. A situace se svobodou projevu je podobná. Jen proto, že žijí ve světě vytvořeném osvícenstvím, si mohou děti z předměstí hrát na zakazování myšlenek. Poděkování Marcu Andreessenovi, Chrisi Bestovi, Trevoru Blackwellovi, Nicholasi Christakisovi, Danielu Gackleovi, Jonathanu Haidtovi, Claire Lehmannové, Jessice Livingstonové, Gregu Lukianoffovi, Robertu Morrisovi a Garrymu Tanovi za přečtení konceptů tohoto textu. O autorovi této eseje Paul Graham je programátor, spisovatel a investor. V roce 1995 založil s Robertem Morrisem Viaweb, první společnost poskytující software jako službu, kterou v roce 1998 koupila Yahoo. Od roku 2001 publikuje vlivné eseje na paulgraham.com a v roce 2005 se stal spoluzakladatelem Y Combinatoru, průkopnického startupového inkubátoru, který podpořil společnosti jako Airbnb, Dropbox či Reddit. Je autorem několika knih o programování a získal doktorát z informatiky na Harvardu, kde také studoval malířství.
Srdcetvor.cz - handmade
Nákupní galerie rukodělných výrobků, služeb a materiálů. Můžete si zde otevřít svůj obchod a začít prodávat nebo jen nakupovat.
Lavivasex.cz - erotické pomůcky
Přehled erotických pomůcek od elegantních vibrátorů, hraček pro páry až po stimulační oleje, afrodiziaka a BDSM pomůcky.
Hledej-hosting.cz - webhosting, VPS hosting
Přehled webhostingových, multihosting a VPS hosting programů s možností jejich pokročilého vyhledávání a porovnávání. Najděte si jednoduše vhodný hosting.