Je až neuvěřitelné, čemu všemu zákaznicí v kamenných prodejnách a na internetu uvěří, a jak se nechají napálit. Jak to končí? Pořídí si aktivní profesionální reprosoustavu ne za 8000,– ale za 3000,–, vždyť je to přece levnější. A pak se nestačí divit – přehřívá se, slibovaná citlivost 98 dB se nějak nedostavila,a když se tomu „přihulí“, tak to nějak drnčí…vlastně to vůbec nehraje. Jak teda podvody prodejců a výrobců odhalit?
Od koho nekupovat?
I když v tomto seriálu se omezím na pasivní a aktivní reprosoustavy v plastu, musím zmínit i ty jejich lepší bratry v klasické dřevěné ozvučnici.
Jsou dva tábory výrobců „dřevěných“ reprosoustav. Ti první prostě dřevěné vyrábějí, protože jsou tak zvyklí a protože jednoduše technologii vstřikování plastových skořepin nemají zmáknutou. Druhou skupinou jsou nadšenci. Dokážou „poskládat“ hodně zdařilé dřevěné kousky, ovšem je zde také šílený zástup těch, kteří někde našli „nějaký“ výkres a do toho „nějakého“ výkresu nacpali „nějaké“ reproduktory a myslí si že to bude přece dobře hrát. A opak je pravdou. Nebude.
Ponaučení? Pokud nejste přesvědčeni o tom, že takovýto výrobce je opravdu specialista, vybavený kvalitními stroji, simulačním softwarem, měřícím aparátem a především znalostmi, nic u něho nekupujte. Téměř denně řeším dotazy typu "Mám dělanou bednu od XY a chci tam dát repro ABC, poradíte mi? Nebyly to tenkrát vyhozené peníze? Shválně se podívejte na web,, jak se to tam podobnými tématy jenom hemží.
Aktivní nebo pasivní?
První rozhodnutí, které musíte učinit, bude, zda pořídit kombinaci pasivní reprosoustava + zesilovač anebo místo toho kompaktní aktivní reprosoustavu. Na internetu a v různých průvodcích najdete docela pěkná konstatování faktů, co je co, jak to funguje, ale nikdo nějak nechce prozradit ona úskalí a především výhody a nevýhody pro praxi.
Jednoznačně musím říci, že kombinace dobrá pasivní reprosoustava, např. Dexon BC 1200 + kvalitní zesilovač, např. Dexon DAC xxx bude vždycky hrát lépe, než kompaktní aktivní reprosoustava. Má to ale své nevýhody a těmi jsou vyšší pořizovací náklady a nutnost zapojovat a převážet docela dost kil.
A tady pozor, jeden z jiných seriálů je věnován zesilovačům. Nenechejte se napálit zesilovači, které jsou až podezřele lehké, a které by se Vám tak hodily do tohoto „pasivního“ krámu.
Co řešení kompaktní – aktivní reprosoustava? Zatímco pasivní řešení je „průhlednější“ a snáze poznáme, zda je kvalitní nebo ne, u aktivek je to složitější. Nic není vidět a též do konstrukce nevidíme. A pravdou je, že se to aktivkama u nás jen hemží a tak se budete podivovat nad tím, proč u jednoho výrobce 250 W rms stojí 3 000,– a u jiného 8 000,–. Bohužel cena zde skutečně odráží konstrukci, takže levné opravdu nekupovat.
Ještě musím zmínit výhody toho aktivního řešení. Nižší cenu jste asi už postřehli, ale co je pro muzikanty a zvukaře doslova neocenitelné, je ona kompaktnost – prostě přijedu, postavím, nic téměř nezapojuji a za chvíli hraji. To u pasivního řešení se budete trápit mnohem déle.
Není reprosoustava jako reprosoustava – co jejich konstrukce?
Už při letmém pohledu na reprosoustavu si uděláte představu, jak bude robustní a kvalitní. Ale je toho více, co se dá posuzovat, tento odstavec bude hodně dlouhý.
Je to samovýroba? Je to produkt od nějakého nadšence, který se vydává za výrobce? Vyrábí ten výrobce i něco jiného? Jak to vypadá? Jak jsou jiní s tím spokojeni? Všechny tyto otázky se Vám budou honit hlavou a prodavač Vám ochotně na vše odpoví „pozitivně“. Bodejť by ne, chce prodat. A hlavně chce prodat to, z čeho má největší zisk a co mu nejdéle leží na skladě. Z toho vyplývá – předražené a nekvalitní věci.
Na Vás je, zda těmto kecům uvěříte, anebo se necháte poučit, třeba tímto seriálem, a bedýnku si „proklepnete“ sami. Třeba Vám k tomu pomůže také tento článek, kde se věnujeme konstrukci reprosoustav.
Každému doporučuji na bedýnku zaklepat. Duní? Nebrat. Je jedno, zda je plastová nebo dřevěná. Má být tuhá a to očividně není. Také přihlédněte k hmotnosti reprosoustavy (pozor nezaměňujte čistou a hrubou hmotnost, což výrobci rádi dělají), která napoví, jak pečlivě výrobce vyráběl…A vlastně, z čeho to je vyrobeno? Hrubá překližka, MDF, DTD, ABS plast? To je v pořádku. Něco jiného? Nebrat.
Skříň ozvučnice by měla mít tuhou, robustní konstrukci, a to nejen proto, aby bez úhony snesla transport, ale především proto, aby stěny při reprodukci nekmitaly a nestávaly se samy zdrojem pazvuků a drnčení. Proto se skříně uvnitř opatřují výztuhami v podobě příček, vzpěr nebo žeber na stěnách a staví se podobně jako naše Dexon BC série. Skříň by měla být vyrobena beze spár – pozor na spáry mezi stěnami, na konektory, potenciometry a na některé druhy reproduktorů. Na této finese, především u aktivních reprosoustav a subwooferů, poznáte kvalitu výroby.
Ve skříni reprosoustavy dochází při provozu ke vzniku stojatého vlnění, kdy vzduch uvnitř ozvučnice kmitá vybuzen membránou basového reproduktoru na kmitočtech, které jsou určeny vnitřními rozměry ozvučnice. Tento nedostatek výrobci omezují tzv. tlumením, např. Dexon nabízí tento tlumící materiál.
Zajímavé je zapřemýšlet nad tvarem ozvučnice. Je jasné, že požadujeme její robustnost, ale mnoho výrobců už i pomyslelo na to, že chudáci muzikanti a zvukaři musí vozit a nakládat, proto také přecházejí na praktičtější zkosený tvar. Ten má ale i druhý důvod a sice, že reprosoustavu můžeme položit naležato na zem a rázem máme odposlech. Je to hodně dobrá praktická vychytávka. Zespodu (nebo z vrchu v případě subwooferu) ještě reprosoustava musí mít zabudované hnízdo pro stojan, to abychom ji mohli dát výše, mírně nad obecenstvo.
Jak je to se zbytkem konstrukce?
Kromě samotné konstrukce skříně, mají největší vliv na kvalitu reprosoustavy použité reproduktory. To je velké téma a tak zájemcům doporučujeme článek o reproduktorech anebo velice zajímavou knihu Reproduktory a reprosoustavy II.
Každý reproduktor v reprosoustavě „umí“ zahrát jen určité pásmo kmitočtů, a tak je blbost např. na výškový reproduktor přivádět basy. Aby se toto nestávalo, používá se výhybka. Tady panuje docela slušný mýtus, že čím více pásem reprosoustava má, tím lépe. A tak jste nakonec v obchodě ohromeni počtem reproduktorů a říkáte si, to musí hrát suprově. Ale je to opravdu mýlka, celá řada „jenom“ dvoupásmových reprosoustav zahrají daleko lépe než reprosoustavy jenom na oko.
Jaké výškové reproduktory? Piezo výškáče? Nebrat. Jejich zvuk je otřesný. Mnohem kvalitnější jsou tzv. tlakové výškové reproduktory anebo jejich ekvivalenty složené z tzv. kompresních driverů a zvukovodu. Pokud byste ale narazili na něco takového, což je první planárně záhybový reproduktor na světě, který předčí opravdu všechny dosavadní výškové reproduktory, tak vězte, že taková reprosoustava bude asi hodně kvalitní.
Co basové reproduktory? Jejich dalším měřítkem je jejich velikost. Jak již bylo řečeno nesčetněkrát, fyzika stále ještě platí, a tak po malých reproduktorech nečekejte zázračný zvuk na basech, kde se objem reprosoustavy a velikost membrány uplatňuje nejvíce. Pozor, ale čím větší membrána, tím hůře „hraje“ na středech a směruje.
Každá reprosoustava se musí nějak zapojit na signál. A proto – u pasivek zásadně Speacon – pokud tam je něco jiného, tak někdo šetřil a platí zase mé oblíbené nebrat. U aktivek by měly být k dispozici symetrické XLR a Jack 6,3 konektory..
Co by moderní reprosoustavy měly umět?
Jsou konstrukční, či řekněme obvodové vychytávky, které jen pár reprosoustav dělají nejlepšími. Klasikou jsou ochrany reproduktorů. Obvykle se chrání výškové. Ale jde o to, jak. Standardem je žárovka, ale profíci používají tranzistorové ochrany i v pasivních modelech. Stejně jako to děláme my u naši série Dexon BC. Samozřejmě, že i aktivní modely mají ochrany, ty lepší navíc dvojnásobné, tzn. v zesilovači a pak ještě před samotným reproduktorem.
Praktickou vychytávkou jsou vstupní paralelní konektory na odchod na další reprosoustavu. Pokud má reprosoustava jen jeden vstupní konektor, opět někdo šetřil.
Velkým problémem je u aktivních reprosoustav chlazení. Velikost chladiče a především velikost samotného zesilovacího modulu opět ukazuje na poctivost výrobce. Tak např. náš zesilovací modul Dexon ZS 351 váží 7 kg! Tato robustnost modulu v podstatě udává reálnou „výdrž“ reprosoustavy a především její reálnou zatížitelnost.
U zesilovacích modulů na aktivních reprosoustavách si také všímáme výbavy. Tou, která je vidět je počet vstupů, equalizér, nastavitelné citlivosti, změna fáze, nastavení výhybky atd. Ta která není vidět, má obrovské praktické dopady. Např. eliminace zemní smyčky pomocí střídavého oddělení zemí, subsonický filtr pro eliminaci brumů anebo vestavěný limiter jsou opravdové praktické vychytávky.
Jak mají profesionální reprosoustavy hrát?
Opět laický přístup – díváte se na frekvenční rozsah. Je sice nějak vypovídající, ale to jen pokud víte v jakém rozsahu se udává. Lepší je se ale zaměřit na praktický zvukový test.
U zvuku musíte posuzovat několik „stavů“:
- Jak to hraje, když je to moc potichu? Je tomu rozumět?
- Jak to hraje, když to má střední hlasitost? Je zvuk příjemný na hudbu i řeč?
- Jak to hraje, když je to nahlas? Není zvuk nepříjemný? Nedrnčí něco?
- Jak to hraje, když se to hodně přebudí? Je zvuk zkreslený, nebo automaticky utlumený kompresorem? Projevuje se nepříjemně limiter? Co samotné reproduktory? Nevypínají ochrany?
- Jak je reprosoustava citlivá? Tzn. Jak silně hraje ve srovnání s ostatními?
- Jak reprosoustava hraje do bočních směrů? Směruje hodně nebo ne?
- Jak moc při dané reprosoustavě vazbí mikrofon?
- Jak reprosoustava duní?
Jaký má mít reprosoustava výkon?
Jako první, když se Vás zeptáme na parametry profi reprosoustavy, Vás napadne asi výkon a impedance, že? Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I reprosoustavy série Dexon BC jsou měřeny v Rms.
No jo, ale kolik? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 200 W, reprosoustavy by měly mít 200 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebudete zesilovač zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 200 W zesilovač klidně můžete dovolit 150 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je. Pozor – to opravdu platí jen pro „normální, slyšící“ muzikanty a zvukaře. Pro kluby a DJ, kteří, promiňte mi to, jsou mírně nahluchlí, patří pravý opak – výkon reprosoustavy musí být mnohem vyšší než zesilovače.
Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. Pozor také dávejte na bridge režimy zesilovačů, kde je impedance vždy jasně stanovená a kterou nesmíte podkročit, tam může jít zesilovači o život.
Máme tu sice nějaké ty waty, ale muzikanta či zvukaře zajímá, jak to bude nakonec silně hrát. Takže by to chtělo nějaké objektivní měřítko, jak to vše srovnat. Je na to jednoduchý vzoreček, jež určí hodnotu akustického tlaku v 1 m při maximálním vybuzení reprosoustavy: SPLmax = citlivost + 10 log výkon. Jednoduše dosadíme za výkon hodnotu v rms (musíme ji věřit) a za citlivost hodnotu citlivosti po zahřátí, viz dále. Ve výsledku dostaneme číslo kolem 123 dB, což už je pěkná hodnota a toto čísilko můžeme kvantitativně srovnávat mezi ostatními reprosoustavami.
Jak bylo podotknuto v předešlém odstavci, musíme se pozastavit u té citlivosti. Nejednou narazíme na reprosoustavy, kde bude napsána citlivost 120 dB. Toto krásně svědčí o tom, jak pekař prodává reprosoustavy a nerozumí tomu. Ona hodnota není totiž klasická citlivost, která bývá kolem 97 dB, ale právě hodnota max. akustického tlaku SPL.
Druhý problém, je, že už když výrobce udává citlivost, třeba 97 dB, tak jak ji vlastně změřil. Metoda vyčtení z frekvenční charakteristiky reprosoustavy je jasná a docela objektivní. Jenže, málokdo bere v úvahu zahřátí reproduktorů v reprosoustavě a následný pokles citlivosti klidně i o 3 dB. A to je hodně důležité. Je potřeba znát citlivost reprosoustavy až po zahřátí reproduktorů v ní, což je až po nějakých 10 minutách provozu na plný výkon. A tady musím zdůraznit, že Dexon, jako jeden z velkého mála, takto reprosoustavy měří.
Co znamenají ty ostatní parametry?
Výkon a impedanci jsme již rozebrali. Narazit ale ještě můžete (a měli byste) na následující, které vysvětlím hodně laicky:
Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB.
Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu.
Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná
Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek
Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky.
Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat.
Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů.
Ale mezi námi – parametry jsou jedna věc, a zvukový pocit věc druhá. Nakupujte ušima!
Jaký typ subwooferu?
Laici se vždy pozastavují nad tím, zda reprosoustava má bassreflexový nátrubek. Jakoby v jejich očích tyto byly důkazem nějaké kvality, i když musím uznat, že v 99% případů je dnes již tento „výduch“, jak někteří říkají, osazen. Je to jen otázka ladění a chování reprosoustavy na basech.
S laděním ještě souvisí jeden mýtus. Češi jsou národ kutilů a v branži reprosoustav to platí dvojnásob. A zejména u subwooferů. Nechápu kolik už teď existuje „stavitelů“ všemožných šneků, turbo basů, „V“-boxů apod. Když vidím v TV Czechtech, usmívám se nad tím, co všechno jsou lidé schopni postavit, bez znalosti fyziky a teorie. A taky že to nikomu nehraje. Jenom hučí.
Proto mé varování: Jakmile uslyšíte, že někdo vestavěl reproduktory do návrhu příliš složitého (tím myslím ty výše popsané) subwooferu, vůbec to nepočítal, nenavrhoval, tak rychle pryč od něj. Opravdu to nemůže hrát. Opravdu nejde jen tak strčit reproduktory do „šneku“ a věřit tomu že to hraje. A to tvrdí mnozí výrobci i prodejci. Takový dělaný subwoofer bych si nekoupil. Bude to bučák a ne subwoofer. Dobrý subwoofer vypadá třeba takto.
Co tedy raději nekupovat a proč?
V tomto odstavci jenom stručně uvádíme, co by Vás mělo při nákupu odradit:
- reprosoustavy co duní a nejsou robustní
- reprosoustavy s nízkou citlivostí po zahřátí reproduktorů
- reprosoustavy, u kterých výrobce omylem udává maxSPL
- reprosoustavy s piezo reproduktory
- reprosoustavy s laciným vzhledem a amatérskou konstrukcí
- nenavrhované šneky a podobné subwoofery typu „mám plán a něco v tom je vestavěno“
- reprosoustavy s podezřele nízkou cenou
- reprosoustavy s přemrštěnými výkony a citlivostmi
- reprosoustavy, které jsou malé, ale parametrově by se jednalo o fyzikální zázrak
