Akce Jednoty tlumočníků a překladatelů a nakladatelství KAVA-PECH

Praha 7. února (PROTEXT) - Jednota tlumočníků a překladatelů a nakladatelství KAVA-PECH vás zvou na dvě akce v pondělí 10. 2. 2014 v zasedací síni č. 16, Senovážné nám. 21, Praha 1: 14:30-15:45: Přednáška prof. Tonkina z Hartfordské univerzity na téma Překládat Sorose: Paměti jako výzva pro překladatele (v angličtině bez překladu). U překladu memoárů musí překladatel znát historický kontext i osobní situaci autora a musí pochopit obecnou povahu díla (v tomto případě připomenutí holokaustu). Překladatel knihy Tivadara Sorose Maškaráda se potýká ještě s dalšími problémy. Soros psal v druhém jazyce, který neznal tak dobře jako svou rodnou maďarštinu, a překladatel tak občas tápe mezi tím, co autor skutečně říká, a tím, co chtěl říci. A tak je místy v sázce jak integrita textu, tak integrita překladatele. Humphrey Tonkin, který Sorosův text editoval a přeložil do angličtiny, je univerzitním profesorem humanitních věd a emeritním rektorem univerzity v Hartfordu. Je předsedou správní rady Centra aplikované lingvistiky (Center for Applied Linguistics, Washington, D.C.) a bývalým šéfredaktorem časopisu Language Problems and Language Planning. Mezi jeho nedávné publikace patří spis "The Translator as Mediator of Cultures". 16:00-17:15 Křest knihy Tivadara Sorose: Maškaráda kolem smrti. Neuvěřitelný příběh o tom, jak autor vyzrál nad gestapem v překladu Jindřišky Drahotové (v češtině). Knihu napsal autor v esperantu a vyšla již v osmi jazycích. Nakladatelství KAVA-PECH připravuje i vydání další publikace od Tivadara Sorose "Robinsoni na Sibiři", která popisuje útěk autora z ruského zajateckého lágru na Sibiři a strastiplnou cestu domů. Kmotrem knihy bude editor díla, prof. Humphrey Tonkin, který text doplnil o mnoho velmi užitečných faktologických poznámek. Z předmluvy George Sorose Nejsem schopen být k této knize objektivní, protože popisuje období mého života, které mě formovalo, a napsal ji můj otec. Němci provedli okupaci Maďarska 19. března 1944. Rusové nás osvobodili 12. ledna 1945. Po celých deset měsíců jsme žili ve smrtelném nebezpečí. Uvědomoval jsem si nebezpečí, protože otec se mnou trávil mnoho času a situaci mi objasňoval, ale v hloubi svého srdce jsem nevěřil, že by se mi mohlo něco stát. Pronásledovaly nás síly zla, ale my jsme se nalézali na straně andělů, protože jsme byli stíháni nespravedlivě; kromě toho jsme se snažili zachránit nejen sami sebe, ale také jiné. Co víc si může přát čtrnáctiletý? Svého otce jsem zbožňoval a obdivoval. Otec byl velmi dobře připraven postavit se německé okupaci, protože něco podobného prožil již dříve. Za 1. světové války uprchl ze zajateckého tábora na Sibiři a zapletl se do Ruské revoluce. Naučil se, jak si počínat v situacích, kdy normální pravidla neplatí. Zkušenosti ho zocelily. Byl to jediný mně známý člověk, který se systematicky zbavoval svých aktiv. "Jen ta část kapitálu, která je v mé hlavě, je důvěryhodná," říkával žertem. Nasával jsem do sebe jeho názory na život. To mi později hodně pomáhalo. Povaha mé maminky byla úplně jiná. Snažil jsem se následovat vzor svého otce, ale s matkou jsem si byl bližší. A protože byli tak rozdílní, po celý život ve mně tyto dvě rozdílné osobnosti bojovaly. Ale to je jiné vyprávění, zde má slovo můj otec. Kontakt: Nakladatelství KAVA-PECH Petr Chrdle chrdle@kava-pech.cz ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese www.protext.cz