EU uvádí pět filmů, které mají lépe zpřístupnit Evropu mileniálům

Praha 14. května 2018 (PROTEXT) - - Evropská unie uvádí pět krátkých filmů, které režírovali špičkoví evropští filmaři. Snímky ukazují, jak práva a výhody, které lidé v EU mají, zlepšují jejich život. - Smyslem těchto filmů je zahájit dialog s mladými Evropany o dopadu EU na jejich každodenní život. - Pro podporu filmů EU otevírá i informační web, který má za cíl ukázat mladým Evropanům, co všechno pro ně EU dělá. (https://europa.eu/euandme/cs/) Mnoho mladých lidí si neuvědomuje plný rozsah práv a výhod, jež jim EU zajišťuje. Přestože chápou, co EU znamená, nemají informace o hmotnějších přínosech, které jim každý den poskytuje. Filmy, jež režírovali špičkoví evropští filmaři, si kladou za cíl zahájit dialog o dopadech EU na každodenní život mladých lidí ve věku 17 až 35 let. Mezi tyto přínosy patří i podpora při zahájení podnikání, jak ukazuje film Yorgose Zoise Na party jako ryba ve vodě (Party Animal), případně možnost objednávat výrobky online z kteréhokoli místa v EU, což je jedním z témat filmu Tomasze Koneckého Samotář (The Loner). Film Dalibora Mataniće, který nese název Debut, se zabývá základními právy, jež mohou požívat všichni lidé žijící v EU. "Veškerou mou tvorbou se prolíná téma boje za lidství, za šanci na lepší svět," odpovídá Matanić na otázku ohledně jeho účasti v tomto projektu. "Myslím si, že vytváříme příběh, jemuž bude každý rozumět." Na uvedení filmu naváže soutěž pro mladé režiséry - Evropská unie jim dá šanci natočit si své vlastní filmy. Cílem je natočit snímek, který ukáže přínosy Evropské unie. Zájemci o účast v soutěži musí předložit napsaný přehled děje a video natočené na chytrý telefon, na němž budou sami vysvětlovat, jaký má jejich film smysl. Porota složená ze zkušených režisérů vybere deset finalistů. O tom, kterých pět z nich vyhraje, pak rozhodne veřejné hlasování. Vítězové obdrží grant na natočení vlastního filmu. Všech deset filmů - od pěti profesionálních režisérů a pěti mladých režisérů - bude podporovat informační web (https://europa.eu/euandme/cs/), který uvede příklady z reálného života, stejně jako fakta a čísla dokládající, co se již EU v zájmu mladých lidí podařilo udělat. Od přístupu k pomoci na velvyslanectví jakékoli země EU při cestování po celém světě po účast v programech, jako je Erasmus+; přínosy EU jsou ohromné a zahrnují i právo na neodkladnou zdravotní péči v libovolném členském státě, stejně jako možnost používat telefon kdekoli v EU bez nutnosti placení roamingových poplatků. Další informace o kampani Kampaň #EUandME poběží po dobu 18 měsíců. Zahájena bude ve všech 28 členských státech Evropské unie v květnu 2018. V jejím rámci budou uvedeny filmy pěti režisérů, proběhnou akce pod širým nebem, součástí budou i příběhy občanů EU a soutěž pro mladé režiséry, stejně jako mnoho akcí a činností organizovaných partnery kampaně. Informace o národních činnostech realizovaných v Česku najdete na informačním webu kampaně, kam budou průběžně přidávány. #EUandME: - https://europa.eu/euandme/cs/ - https://euandme.prezly.com/cs-cz# Informace o filmech a tvůrcích DALIBOR MATANIĆ Dalibor Matanić se narodil v roce 1975 v chorvatském Záhřebu. Je autorem a režisérem několika filmů, které upoutaly pozornost a získaly řadu ocenění. Kromě všeobecně oceňovaného televizního seriálu Novine (Noviny) je Matanić pravděpodobně nejznámější díky svému filmu z roku 2002 Fine mrtve djevojke (Slušné mrtvé dívky), který získal v roce 2003 na filmovém festivalu v Soči zvláštní cenu poroty. Jeho film Zvizdan (Úpal) také získal cenu poroty v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes v roce 2015 a následně byl vybrán jako zástupce chorvatské kinematografie v kategorii nejlepší zahraniční film pro Ceny akademie v roce 2016. Kromě své práce na filmech pracoval Matanić na čtyřech divadelních hrách a mnoha reklamách. "Veškerou mou tvorbou se prolíná téma boje za lidství, za šanci na lepší svět," odpovídá Matanić na otázku ohledně jeho účasti v tomto projektu. „Myslím si, že vytváříme příběh, jemuž bude každý rozumět.“ DEBUT (REŽIE DALIBOR MATANIĆ) IVAN je ani ne dvacetiletý mladík, který vede samotářský život. Živí ho práce na statku. Kdesi hluboko v zasněžených chorvatských lesích, mezi ojíněnými borovicemi se stará o krávy svého otce. Po večerech je však Ivan skvělý útočník v místním fotbalovém klubu, jen má poněkud potíže porozumět svým pocitům ke spoluhráči MARKOVI. Ve sprše zaslechne novinku. Do klubu se přijede podívat vyhledávač talentovaných hráčů. Ivan ale stojí kousek od Marka a jeho myšlenky jsou úplně jinde. Fotbalový klub samozřejmě brzy přivítá návštěvu vyhledávače talentů. Začne hra a Ivan okamžitě skóruje. Marko je v extázi. Obejme Ivana, ten se však neubrání vlně emocí a dá Markovi pusu. Ivan je znovu obklopen ohlušujícím tichem. Odtáhne se od vyděšeného Marka, vydá se po opuštěné cestě domů na farmu a po tváři mu stékají slzy. Ivan sedí ve stodole ve společnosti krav. Když zaslechne blížící se kroky, otočí se. Vstoupí Marko s dalšími hráči a usměje se na Ivana. Hodí Ivanovi fotbalový míč jako gesto přijetí a porozumění. Všichni opustí temnou stodolu a venku v hlubokém sněhu začnou hrát fotbal. Ranní mlhu prorážejí paprsky vycházejícího slunce. MATTHIAS HOENE Matthias Hoene se narodil roku 1976 v Singapuru, vyrostl ale v Západním Berlíně. Největší slávu získal režií komediálního hororu Zevláci vs. Zombíci (Cockneys vs Zombies) z roku 2012. Film měl premiéru na londýnském festivalu FrightFest a získal ocenění na festivalu hororů a filmů fantasy v San Sebastianu nebo na torontském filmovém festivalu After Dark. Druhý celovečerní Hoeneho film, Brána válečníků (The Warrior’s Gate), je akční dobrodružný film s prvky bojových umění. Autorem scénáře je proslulý filmař Luc Besson. Velkých úspěchů Hoene dosáhl jako mladý filmař také díky režii dokumentárních filmů, televizních seriálů a reklam. První reklama, kterou režíroval, získala lva z Cannes. Točil reklamy na takové značky, jako je EA Games, Nissan či Toyota, později také reklamní spot firmy Chase pro Super Bowl. "Doufám, že mladého publika se film emocionálně dotkne a inspiruje ho k cestování," řekl Hoene. "Možná někoho pobídne k tomu, aby si otevřel hostel nebo aby se prostě těšil z toho, že je součástí Evropy." ŽIJÍCÍ HOSTEL (REŽIE MATTHIAS HOENE) HEIKE, mladá žena, které je něco přes dvacet, žije se svým mladším bratrem MORITZEM a babičkou GISELOU. Jednoho odpoledne vypráví Gisela svým vnoučatům o plánu, který kdysi s manželem měli. Chtěli cestovat po vzdálených oblastech Evropy, ale toto dobrodružství se nikdy neuskutečnilo kvůli smrti Giselina muže. Moritz má nápad, že peníze na splnění babiččina přání získají přestavbou stodoly na hostel. Dvojice stodolu opraví, vyzdobí ji obrazy, dopisy a fotografiemi. Brzy dostanou první rezervaci. Ital OSCAR vstoupí do hostelu a žasne nad fotografiemi na stěně. Nabídne, že by se ke sbírce mohla přidat i jeho fotka, a začne vyprávět příběh svých cest. Brzy je hostel plný hostů z celé Evropy a každý z nich vypráví historky o svých dobrodružstvích. Gisela poslouchá všechny podrobnosti a na tváři má klidný úsměv. Heike a Moritz získají dost peněz, aby se Gisela mohla vydat na cestu. Ta už ale cestovat nemůže, a proto vnoučatům řekne, aby se na tu cestu vydali bez ní. Vysvětlí, že s nimi nemusí jet. Se všemi těmi návštěvníky, které měli, si totiž připadá, jako kdyby celá Evropa přijela navštívit ji. YORGOS ZOIS Mladý režisér Yorgos Zois se narodil v roce 1982 v Aténách. Nejvíce se proslavil filmem Přerušení (Interruption) z roku 2015, který měl premiéru na 72. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V Zoisově rodném Řecku film získal devět nominací řecké filmové akademie a zároveň ocenění pro nejlepšího debutujícího režiséra. Před tímto snímkem Zois natočil několik krátkých filmů, například svůj první z roku 2010 Casus belli a o dva roky později Konec filmu (Out of Frame). Oba filmy se promítaly na významných filmových festivalech po celém světě a později Zoisovi zajistily nominaci na cenu Evropské filmové akademie pro nejlepšího evropského režiséra. Yorgos Zois je též zavedeným režisérem reklam. Režíroval televizní reklamy pro Pfizer, řecké národní divadlo, Muzeum Akropole a Aegean Airlines. "Na party jako ryba ve vodě (Party Animal) je film o tom, jak mladý muž dokáže změnou své reality získat novou budoucnost," říká Zois. NA PARTY JAKO RYBA VE VODĚ (REŽIE YORGOS ZOIS) ALEXE, energického a okouzlujícího pětadvacetiletého mladíka, potkáváme, když stojí mezi blikajícími neony uprostřed pulzujících rytmů místního hudebního klubu. Zhluboka se nadechne a začne tančit ve svém vlastním rytmu. Venku se Alex rozhlédne po ranním světle v pastelových barvách. Vrátí se domů, ale jeho matka je vzhůru a zpovídá ho, kde byl celou noc. Zmíní, že pro něj otec našel práci, a pokud se mu nelíbí, měl by si sám najít nějakou jinou. Alexovým novým pracovištěm je domov pro seniory. Když tam dorazí, je hlavní hala prázdná, kromě jednoho starého muže, který sedí u stolu. Alex si nasadí sluchátka, zavře oči a při uklízení se dá do tance. Starý muž přistoupí k Alexovi a zeptá se ho, co poslouchá. Alex mu půjčí sluchátka. Nabídne muži, že ho naučí tancovat. Čas běží a starý muž si v různých místnostech domova pro seniory procvičuje Alexovy taneční pohyby. Brzy se k němu začnou přidávat další obyvatelé domova, najednou plní energie a dobré nálady. Alex je s úsměvem pozoruje, když tu náhle dostane nápad, jak si svým koníčkem vydělávat. TOMASZ KONECKI Tomasz Konecki se narodil v roce 1962 v polské Varšavě. Svou kariéru začal spíš před kamerou než za ní. V letech 1994-1997 Konecki působil jako moderátor pořadu Swojskie klimaty televize TVP1, pro kterou natočil také několik dokumentárních filmů. První celovečerní film Pół serio (Napůl vážně) uvedl v roce 2000. Film získal zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v polské Gdyni. V roce 2009 získal Koneckého film Ideální chlap pro mou přítelkyni (The Perfect Guy for My Girlfriend) také cenu za nejlepší evropský film na 7. evropském festivalu filmových komedií v Mladé Boleslavi. Konecki také režíroval reklamy, v nichž vystupovaly hvězdy jako Gérard Depardieu a Danny DeVito. Charakteristickou značkou tohoto režiséra je specifický smysl pro humor. "Pokud nevěříte, že mladí lidé v Polsku jsou citliví, tak jste na omylu," řekl Konecki v rozhovoru o filmu Samotář (The Loner). "Jsou citliví. A právě proto se v tomto filmu poznají." SAMOTÁŘ (REŽIE TOMASZ KONECKI) JAN je muž divočiny, žije v chatě na úbočí zasněžených polských hor. Když se mu během pochůzky rozbije bota, objedná si online nový pár. Dalšího rána ve svém starém svetru přivítá doručovatelku jménem ANA. Je omráčen její krásou a neobratně se představuje. Avšak Ana ho jen požádá o podpis a odjede. Jan je odhodlán spatřit ji znovu, proto zadá novou objednávku a čeká, až se Ana vrátí. Následující dny jsou pro Jana frustrující. Vždy, když Ana přijede, jen klopýtá přes slova. Nakonec sebere odvahu a pozve Anu na čaj. Ana by ráda, ale nemá čas. Místo toho navrhne, že by si mohli dát čaj druhý den. Ráno zabouchá na dveře Janův kolega SIMON. Je úplně promáčený, protože spadl do potoka. Aniž by o tom Jan věděl, Ana dorazila k chatě a kouká dovnitř oknem. Vidí Jana se Simonem a okamžitě si domýšlí. Jan ji zahlédne a snaží se situaci objasnit. Ana pochopí, že je to jen další příklad Janových neobratností, oddechne si a usměje se. Uvnitř chaty hoří oheň v krbu. Jan, Ana... a Simon spolu popíjejí čaj. Všichni tři sedí v bolestně neohrabaném tichu. ZAIDA BERGROTHOVÁ Zaida Bergrothová (narozena v roce 1977) je proslulá finská režisérka a scenáristka. Nejvíce se proslavila svým filmem Miami z roku 2017, který sleduje dvě sestry, jež se vydají na cestu, jejímž cílem je splatit jejich dluhy. V roce 2009 získal její film Skavabölen pojat (Poslední kovboj zůstává) četné ceny na festivalu Anjalankoski Film Sunday, CPH PIX a na filmových festivalech v Göteborgu, Jussi, Tchaj-peji a Pusanu. Další z celovečerních filmů Bergrothové, Hyvä poika (Hodný syn), získal v roce 2011 celou řadu ocenění na několika filmových festivalech, včetně filmového festivalu v Chicagu a Mezinárodního festivalu filmů o lásce v Mons. Získal též sedm ocenění Jussi nebo Nordic Council Film Prize. Zaida Bergrothová režírovala také více krátkých filmů, z nichž dva byly oceněny v roce 2014 na mezinárodním filmovém festivalu v Tampere. OONA (REŽIE ZAIDA BERGROTHOVÁ) Oona je mladá dívka, která se se svým otcem vydává na chatu v divočině. Zatímco otec je nadšený, dcera jeho radost nesdílí a je mezi nimi zjevné napětí. Muž večer vyráží na sběr divokých bylin, kterými by dochutil večeři, Oona má na starost včas vypnout troubu, ve které se peče maso. Dívka však usne a pravý čas zaspí, takže jí nezbyde než spálené jídlo vyhodit z okna a ze zakouřené chaty se vydat hledat tátu. Brzy se ale ztratí v hlubokém lese a vůbec netuší, kde je - když ji náhle překvapí obrovský medvěd. Oona je napřed vyděšená, ale zvíře se jí nevšímá a nijak ji neohrožuje. Dívka ho pomalu sleduje a medvěd ji dovede až zpátky k chatě, kam ho přilákal pach spálené večeře. Zatímco medvěd hoduje na vyhozeném mase a pak se v poklidu vrací do divočiny, Oona se objímá s tátou a všechny rozpory mezi nimi jsou zapomenuty. Kontakt: Tereza Holá Ewing PR hola@ewingpr.cz