1968 – Je pravda příliš pracná?

Praha 24. srpna (PROTEXT) - Otevřený dopis Ústavu pro studium totalitních režimů cestou Sekretariátu Kanceláří ÚSTR Vážení pracovníci, obracíme se na vás tímto dopisem úmyslně ve dnech, kdy si připomínáme 50. výročí vojenské invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Šlo o zlomový moment v životě naší společnosti, mnoho lidí v ten čas vyšlo do ulic, bohužel mezi nimi byli i mnozí, kteří se již domů nevrátili. Těm váš ústav věnoval v roce 2008 knihu Oběti okupace, v níž jsou oběti invaze vyjmenovány a ve stručnosti je přiblížen jejich život. Jednou z nich byl i Milan Kadlec, vedoucí pionýrského oddílu... V uvedené publikaci však informace uvedené u jeho jména hovoří o jeho členství ve skautském hnutí (s odkazem na jeden zdroj). Milan Kadlec tragicky zahynul ve vpravdě zásadním okamžiku našich dějin, nezaslouží si proto poctivou informaci? Proč si autoři údaje o něm neověřili? V předmětném textu je konkrétně uvedeno: "Ve volném čase vedl skautský oddíl na Hanspaulce." - což by jistě vypovídalo o jeho mravně hodnotové orientaci. Přitom byl mimo vší pochybnost činný v tehdejším Pionýru, konkrétně v Pionýrské skupině Severka - to je ovšem stejná výpověď. Proč došlo k této chybě, která je s ohledem na množství a dostupnost nezpochybnitelných dokladů o jeho aktivním působení v Pionýru vpravdě školácká, se můžeme jen dohadovat. Deset roků jsme čekali, zda někdo tuto neblahou chybu uvede na pravou míru. Nestalo se. Máme za to, že je na místě otázka: Proč autoři výpravné publikace zaštítěné odbornou institucí při své práci nerespektují standardní vědecký přístup, který snad při zkoumání a popisu (nebo snad výkladu) historie stále platí - ověřovat informace z více pramenů? Je to malichernost anebo principiální otázka? Soudíme, že historie se má poznávat, zaznamenávat a nikoli zkreslovat, ba máme za to, že to je věcí cti historiků. A je-li zdrojů dostatek, pak soudíme, že i jejich povinností. Pionýr v r. 1990 obnovil svoji samostatnou činnost, právě návazně na svébytnou organizaci působící v letech 1968-70, a protože nezačal užívat jiné jméno, nese si s sebou i dnes stíny minulosti, byť ne vždy zasloužené. Snaží se s nimi poctivě vyrovnávat, ač tomu převládající černobílé přístupy k hodnocení historie moc nepřejí. Ostatně právě zmiňovaný čas patří k velmi zajímavým pionýrským obdobím, zvláště rok 1968 byl i v samostatném Pionýru výjimečný - plný snů a nadějí, jež ovšem skončily pod pásy tanků. Proto pro úplnost příběhu pionýra M. Kadlece připojíme i jeho finále: "Milanova" Pionýrská skupina Severka se po jeho smrti přejmenovala na PS Milana Kadlece, což s nástupem normalizace postačilo k jejímu zániku... - chce to někdo dnes vědět? Vnímáme takto významné výročí jako příležitost k zamyšlení, jak se s historií pracuje. Jak se vyrovnáváme s tím, že přináší i fakta, jež aktuálnímu výkladu mohou být po chuti více nebo i méně. Náš spolek má od roku 1990 mnoho zkušeností s oběma těmito druhy odkazů na minulost. I proto jsme přesvědčeni, že k jedněm i druhým je nutné se vždy stavět čelem. S pozdravem Mgr. Martin Bělohlávek, v.r. předseda Pionýra Mgr. Jakub Kořínek, v.r. mluvčí Pionýra http://www.pionyr.cz