Mediální pokrytí uprchlické krize napříč evropskými médii. Srovnávací analýza v 17 zemí odhaluje slepá místa i různou naraci

Praha 15. ledna 2020 (PROTEXT) - Pět let po začátku "evropské uprchlické krize" téma migrace a uprchlíků hluboce ovlivňuje politickou krajinu v celé EU. Přesto stále nebylo nalezeno žádné "evropské řešení". Nová studie Evropské observatoře žurnalistiky (EJO) osvětluje roli médií v debatě o migraci. Podle komparativní analýzy EJO se liší způsob i narace, kterou na pozadí migrační krize prezentují média v jednotlivých evropských zemích i mimo ně. Ostré rozdíly v kvantitě a kvalitě pokrytí jsou patrné mezi západní, střední a východní Evropou i uvnitř jednotlivých geografických oblastí. Studie odhaluje také několik slepých míst v pokrytí migrační krize. EJO, síť dvanácti výzkumných institucí z celé Evropy, do které patří i český tým působící při Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, analyzovala pokrytí migrační krize v šestnácti evropských zemích a USA. Celkově bylo analyzováno 2617 článků, které vyšly v rozmezí od srpna 2015 do března 2018 a týkaly se šesti vybraných událostí. Svým rozsahem se jedná o první mezinárodní studii, která zkoumá pokrytí migrace napříč tolika různými politickými systémy, mediálními scénami a novinářskými kulturami. Podrobnosti studie, grafy a úplná zpráva jsou k dispozici na německé webové stránce EJO a na webové stránce Otto Brennera Stiftunge, který studii spolufinancoval. Doma vs. dálava Německo se svými 1,1 miliony uprchlíků (údaje UNHCR za rok 2019) sehrálo v "evropské uprchlické krizi" roli největšího hostitele, vedle Ugandy, Pákistánu, Turecka a Súdánu. Studie EJO ukazuje, že toto jedinečné postavení má za následek specifický "německý pohled" na migraci a uprchlíky. Už samotná frekvence pokrytí tohoto tématu v Německu zdaleka převyšuje pokrytí ve všech ostatních zemích, v nichž byla studie provedena. Srovnatelná je pouze s Maďarskem, jehož ministerský předseda Victor Orbán se z hlediska migrační politiky pasoval do role nejhlasitějšího oponenta německé kancléřky Angely Merkelové. Zásadně odlišné vzorce v pokrytí se objevují při srovnání pokrytí mezi Německem, Itálií, Řeckem a všemi ostatními zeměmi EU v našem vzorku. V prvních třech jmenovaných jsou migrace a uprchlíci prezentováni jako domácí problém. Právě tyto země jsou primárním cílem migrace a uprchlíků. V ostatních zemích EU v našem vzorku přistupují média k migraci a uprchlíkům převážně jako k otázkám zahraničního zpravodajství. A sice migrace se odehrává daleko od domova, mimo domácí hranice. Také veřejný tlak na nalezení "evropského řešení" je v těchto státech poměrně menší než například v Německu, kde je součástí mediální diskuze. Média ve Francii, Velké Británii a Maďarsku potom zdůrazňují významnou roli svých vůdců v mezinárodní politice. Média v Evropě v tématu migrace a uprchlíků prezentují vlastní národní příběh. Problémy, nebo pomoc Studie také zjistila výrazné rozdíly v tónu pokrytí v různých zemích. Obecně se média ve střední a východní Evropě více zaměřují na problémy s migranty a uprchlíky a na protesty proti nim. Média v západní Evropě zdůrazňují situaci migrantů a uprchlíků a poskytovanou pomoc. Západoevropská média v našem vzorku také mnohem více než středo a východoevropská citovala řečníky (ne migranty) s pozitivními postoji vůči migraci. Způsob, jakým média nahlíží na sledovanou problematiku - buď z pohledu domácího, nebo zahraničního zpravodajství, má konkrétní důsledky. V souladu s teorií zahraničního pokrytí Kaia Hafeze (2002) zdůrazňují země s převážně domácí perspektivou pozitivní aspekty. Příkladem jsou německé noviny Süddeutsche Zeitung, v nichž 35 procent hlavních aktérů tvoří němečtí občané a instituce poskytující pomoc migrantům a uprchlíkům. Opakující se schéma odhalí také srovnání liberálních levicových a konzervativních pravicových médií. Liberální levicová média citovala více řečníků s pozitivním přístupem a mnohem více informovala o pomoci a situaci migrantů a uprchlíků. Sledovaná média informovala o imigraci v různých částech světa. Afrika je hlavním referenčním bodem v Itálii a do jisté míry také ve Francii. Všechny ostatní země v Evropě se zaměřují na imigraci ze Středního východu. Například italské noviny La Stampadoes v době studie nezmiňují jediného migranta nebo uprchlíka z Blízkého východu. Rozdíl mezi "migranty" a "uprchlíky" Evropská média obecně nepopisují svému publiku dostatečně pozadí a právní postavení lidí, kteří se snaží dostat do Evropy, ať už jako migranti, nebo uprchlíci. Pokrytí dominují politické debaty a političtí aktéři (45 procent), přičemž minimální prostor (čtyři procenta článků) zbývá na pokrytí hospodářských, kulturních, historických a dalších kontextuálních informací. Pouze třetina článků (33 procent) objasňuje rozdíl mezi uprchlíky, kteří mají chráněné právní postavení, a migranty, kteří opouštějí svou zemi původu z ekonomických, sociálních, vzdělávacích a jiných důvodů. Většina článků (60 procent) zaměňuje migranty a uprchlíky nebo rozdíl mezi těmito pojmy neobjasňuje. Dělají to z nevědomosti? Je to tím, že národní politici používají nejednoznačné formulace? Předpokládají novináři, že jejich publikum nepozná rozdíl? Nebo jim chybí čas a prostor, aby byli konkrétnější? Naše studie nemůže vysvětlit důvody; média však zůstávají vágní i ohledně zemí původu migrantů a uprchlíků. Pouze 778 z 2417 článků získaných během sledovaných týdnů uvádí, odkud lidé pocházejí - 293 článků zmiňuje Sýrii, ostatní "Afriku" (64), Myanmar (30), Albánii a Ukrajinu (každý po 18) a Afghánistán (15). Naše studie však také potvrzuje tezi Michaela Hallera (2019) o "křivce učení" mezi novináři, jelikož definice se postupem času stanou konkrétnějšími. O nás bez nás Novináři by se samozřejmě mohli migrantů a uprchlíků ptát na motivy a kontext jejich příchodu. Pravdou je, že oba typy příchozích bývají tichými vedlejšími účastníky migračního pokrytí. Migranti a uprchlíci byli nějakým způsobem zastoupeni pouze v 27 procentech článků, z toho ve dvou třetinách případů pouze jako anonymní tiché skupiny. Pouhých osm procent všech článků uvádí migranty a uprchlíky jako jednotlivce nebo rodiny. Pro srovnání konkrétní občané a aktéři občanské společnosti v cílových zemích se objevují v 18 procentech článků. V souladu se staršími studiemi i v naší převažují nezletilí migranti a uprchlíci mužského pohlaví na úkor dospělých žen. Velice málo migrantů a uprchlíků je v článcích přímo citováno. A tak zatímco například poskytovatelé pomoci jsou individualizovaní, její příjemci zůstávají v anonymitě. V rámci studie jsme rovněž porovnali poměr řečníků, kteří měli pozitivní postoje k migraci, s těmi, kteří vůči sledované tematice zastávají negativní postoje. Téměř ve všech zemích dva analyzované tituly z našeho vzorku reprezentovaly protikladné pozice. Z těchto výsledků usuzujeme, že v médiích každé země lze nalézt rozmanitější (nebo alespoň méně černobílé) přístupy k otázkám migrace. Například v Rusku liberálnější deník Kommersant nabídl vyváženější obrázek než státem vlastněná Rossiyskaya Gazeta. Exkurz do USA Evropská média se mohou poučit ze situace ve Spojených státech, které jsou také součástí našeho vzorku. Zatímco Washington Post se ve sledovaném období zaměřil především na imigraci ze Střední Ameriky, New York Times dával důraz spíše na globální perspektivu a reflektoval "evropskou uprchlickou krizi". Na rozdíl od prezidenta Donalda Trumpa prezentovaly analyzované noviny znatelný pozitivní tón. Americké články uváděly zvláště vysoký počet individuálních migrantů a uprchlíků, kteří byli také citováni, pravděpodobně v důsledku anglosaských reportážních tradic a profesních kódů zdůrazňujících "dávání hlasu neznělým". Jedinými evropskými sdělovacími prostředky, které se snažily poskytnout prostor hlasům migrantů a uprchlíků, jsou španělská média. Černobílé rozdělení? Na druhou stranu studie ukazuje, že veřejná diskuze v jednotlivých zemích není tak jednostranná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Navzdory předpokladům například maďarská média nabízejí poměrně pestrý mediální obraz. Magyar Hirlap, úzce spjatá s Orbánovou vládou, nejmenovala ve sledovaném období jediného individuálního migranta nebo uprchlíka. Naproti tomu nezávislý zpravodajský portál index.huhas ve 33 procentech článků popisuje situaci a pomoc migrantům a uprchlíkům, pouze 15 procent článků zmiňuje problémy s nimi a protesty. "Syrská uprchlická krize" nebyla v našem vzorku jedinou důležitou událostí. Pro média ve východní Evropě byla stěžejním tématem také migrace z Ukrajiny, které ale naopak v "západních" médiích byla věnována jen malá pozornost. Mezinárodní organizace odhadují, že od roku 2014 opustily oblasti zasažené ozbrojenými konflikty více než dva miliony lidí. Média ve dvou hlavních cílových zemích Ukrajinců, tedy v Rusku a Polsku, vykazují významné pokrytí vnitřní evropské migrace. Ukrajinská média však z velké části mlčí o odchodu občanů ze země, pravděpodobně ve snaze bagatelizovat to, co je politicky citlivou otázkou. Migranti a uprchlíci v českých médiích Česká média prezentovala tématiku migrace a uprchlictví převážně jako zahraniční problematiku se zvýšeným důrazem na Německo. Nejčastěji se zaměřila na migranty a uprchlíky přicházející z Blízkého východu (ze Sýrie). Česká média věnovala největší prostor politické diskuzi odehrávající se na pozadí migrační krize. Důležitým tématem byla také životní situace migrantů a uprchlíků, méně prostoru bylo věnováno problémům s migranty a uprchlíky. Česká média minimálně reflektovala osobní příběhy konkrétních migrantů a uprchlíků. Samotní migranti a uprchlíci byli v článcích nejčastěji předkládáni jako anonymní dav lidí bez přímé citace. V rámci celého výzkumu bylo identifikováno 411 citovaných migrantů, z toho 31 v českých médiích. Média ve vztahu k migraci nejčastěji prezentovala vládní politiku, právě vláda a její zástupci totiž byli zaznamenáni jako nejčastější aktéři. Ti byli také nejčastěji citováni. Na rozdíl od ostatních analyzovaných zemí české tituly v našem vzorku (Aktuálně.cz a Mladá Fronta DNES) nereprezentovaly protikladné pozice. Prohlášení jiných aktérů než migrantů a uprchlíků byla v případě obou titulů nejčastěji neutrální (Aktuálně.cz 75 procent; MF DNES 76 procent) V případě, že byl v citacích prezentován konkrétní postoj byl spíše negativní (Aktuálně.cz 16 procent, MF Dnes 15 procent případů), než pozitivní (Aktuálně.cz i MF DNES devět procent případů). Výzkum probíhal v 17 zemích: Albánie, Bělorusko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Švýcarsko, Španělsko, Ukrajina, Velká Británie, USA. V každé z nich byly s ohledem na zaměření (spíše levicové, či spíše pravicové) vybrány dva deníky (tištěné, či elektronické). Výzkumný vzorek obsahuje 2417 novinových příspěvků. Celkovou zprávu z výzkumu je možné stáhnout zde. Autory článku jsou Dr. Susanne Fengler a Marcus Kreutler Dr. Susanne Fengler je profesorkou mezinárodní žurnalistiky na Dortmundské univerzitě a vědeckou ředitelkou Institutu pro mezinárodní žurnalistiku Ericha Brosta. Je vedoucí projektu německé EJO. Ve spolupráci s Nadací Volkswagen, Nadací Roberta Bosche, Federálním úřadem pro zahraniční věci, EU a mnoha dalšími sponzory vede řadu mezinárodních projektů v oblasti výzkumu žurnalistiky a školení žurnalistiky. Její výzkum se zaměřuje na oblasti mediální odpovědnosti, médií a migrace a mezinárodního zpravodajství. Marcus Kreutler je výzkumným asistentem Institutu pro mezinárodní žurnalistiku Ericha Brosta a doktorandem ve škole pro mezinárodní a mezikulturní komunikaci (SIIC). Kromě aktivit v žurnalistice a školení žurnalistiky na Institutu žurnalistiky na Dortmundské univerzitě se účastnil různých mezinárodních výzkumných projektů a kromě této studie koordinoval studii EJO o mediálním pokrytí konfliktu na Ukrajině. Autorkou části "Migranti a uprchlíci v českých médiích" je Sandra Štefaniková, editorka českého EJO. O Evropské observatoři žurnalistiky Evropská observatoř žurnalistiky je neustále se rozvíjející síť 14 neziskových výzkumných organizací z 11 států z Evropy, Afriky a USA. Zprostředkovává veřejnosti výsledky mediálních výzkumů a snaží se přispět ke zvýšení kvality žurnalistiky a hlubšímu porozumění mediálních výstupů. Hlavním cílem EJO je zmenšit propast mezi výzkumy komunikace a médií a vnějším světem. V České republice působí na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK. Kontakt: Sandra Štefaniková, sandra.stefanikova@fsv.cuni.cz