Tisková zpráva hnutí Úsvit

Praha 15. května (PROTEXT) - Sněmovna dnes odmítla novelu zákona hnutí Úsvit o exekutorech, která by skončila současný byznys s dluhy - novela zaváděla tzv. princip teritoriality exekutorů. Sněmovna dnes hlasy poslanců vládní koalice ČSSD, ANO, KDU-ČSL a dalších stran odmítla novelu zákona hnutí Úsvit o exekutorech, která by skončila současný byznys s dluhy a pomohla by řešit tuto „státem posvěcenou lichvu“ - novela zaváděla tzv. princip teritoriality exekutorů. Hnutí Úsvit to vnímá jako absolutní nechuť ostatních politických stran řešit neadekvátní stav kolem exekutorů, který sužuje obrovské množství občanů. Pakliže vláda nepřijde urychleně s vlastním návrhem, bude hnutí Úsvit navrhovat novelu znovu. Projev předsedy hnutí Úsvit, který před chvílí přednesl ve Sněmovně: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, hlavní podstatou našeho návrhu takzvané teritoriality pro exekutory je zavedení elektronického přidělovaní spisů, takzvaných nápadů, na krajském principu. Jednotlivé exekuce budou vymáhat exekutoři podle toho, ve kterém obvodu krajského soudu sídlí, a jednotlivé kauzy by jim měly být rovnoměrně přidělovány bez možnosti si vybírat. S tím, že pokud pro to budou zákonné důvody, věřiteli zůstává možnost žádat o jiného exekutora. Exekutorská teritorialita je standardní systém funkční v celé Evropě. Výjimku tvoří Česká republika a Slovensko, přičemž ovšem Slovenská komora exekutorů také dlouhodobě krajovou teritorialitu prosazuje. Podle jejího oficiálního vyjádření "Přijetí těchto opatření výrazně ztransparentní exekuční proces a bude významným přínosem především pro nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva." K návrhu teritoriality se zcela vážně postavila i sama Exekutorská komora - podle interního průzkumu je 86 procent exekutorů pro teritorialitu a vznikla mezi nimi také Platforma pro teritorialitu, která se zasazuje o přijetí teritoriality u soudních exekutorů. Cílem novely zákona je, aby exekutor nemohl skupovat pohledávky, nebyl nucen dávat provize a nebyl motivován k maximalizaci zisku. Když má exekutor 150 zaměstnanců, musí je nějak živit - a když chcete získat velký počet pohledávek, musíte dát provizi, a když dáte provizi, tak ji přece musíte z něčeho vytřískat. To je nekonečný koloběh, který vede k neuvěřitelnému navyšování pohledávek. Proto i pro tři dlužné stovky musí jít do dražby dům povinného, jelikož režie takové exekutorské továrny na dluhy je gigantická a nějaká tisícovka náklady nespraví. To, co je také zásadní, je možnost přezkumu a kontroly práce exekutorů. Drtivá část občanů nezná svá práva, nezná zákony a není schopna se bránit zvůli některých exekutorů. A tady je zásadní problém. V konkrétních exekutorských excesech zjišťujeme, že problém není v zákoně, ale v tom, že exekutor zákon porušuje a spoléhá na to, že postižený se nejen neumí, ale prakticky ani nemůže dovolat práva a v drtivé většině křivdu strpí. Lidé nemají peníze na dluhy, natož na drahé právníky. Takže zadlužený chudák je tou nejjistější obětí pro každého, kdo nerespektuje zákon. Jediné řešení je aktivní přístup ministerstva spravedlnosti, které by mohlo a mělo konat namátkové kontroly. Samozřejmě, pokud má nějaká exekutorská firma desetitisíce případů ročně, pak není v silách ministerstva přezkoumat byť jen namátkově nějaké významnější procento kauz. A jak víme z praxe, drtivá většina excesů se týká právě těch největších exekutorských velkopodnikatelů. Pokud se exekuce rovnoměrně rozdělí, pak nejen že ubude motivace dluhy či exekuce "skupovat", ale také se exekuce rozloží a práce každého exekutorského úřadu bude snadněji kontrolovatelná. Navíc - nalijme si čistého vína - z praxe také víme, že věřitelé si dnes vybírají mimo jiné některé exekutory právě pro jejich nevybíravé metody. A ne vždy jde jen o peníze. Máme zdokladovanou kauzu, kdy starosta městečka nepředal dluh 270 korun za popelnici exekutorovi v okresním městě, protože ten by věc řešil srážkou ze mzdy, ale předal ji exekutorskému ranaři. A ten okamžitě dluh navýšil o desetitisíce, nepřistoupil na splátky a ihned nařídil prodej nemovitosti dlužníka v ceně téměř milion korun. Dluh, který si dlužník mohl odpracovat u obce, tak skončil prodejem domu a naprostým ožebračením dlužníka. A důvod spočíval jen v tom, že dotyčný dlužník se se starostou pohádal. Tímto stylem nám tu ovšem exekutoři vyrábí bezdomovce, sociální vyděděnce, kteří jsou až do smrti v dluzích. Aby se aspoň nějak uživili, pracují na černo a oficiálně pak pobírají jen sociální dávky. Stát přichází o peníze a občané, kteří by byli pro rozpočet přínosem, se naopak stávají přítěží. Měli bychom se vždy a všude držet hesla „dluhy se mají platit, ale dlužník se nesmí zničit“. Tomio Okamura - předseda hnutí Úsvit přímé demokracie Kontakt: tiskový mluvčí Jan Zilvar, 739024400, tiskove@hnutiusvit.cz