Situace v severní Africe a na Blízkém východě: Islamisté útočí na Bagdád

Praha 16. června (PROTEXT) - V Iráku a v Sýrii se shromažďují islamisté ze zbytku světa, aby zde budovali islámský stát. A vítězí. Po neuvážené a naivní podpoře „revolučních, demokratických, vzbouřeneckých sil“ ze strany EU a USA, která uvrhla postupně většinu zemí severní Afriky do chaosu, ve kterém tak bravurně loví právě islámské militantní skupiny, se dosavadní systém islámského světa rozpadl. Bývalí mocní vládci byli zavražděni či uvězněni, pořádkové orgány a armády demoralizovány a militantní islamisté slavili velké vítězství. Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Sýrie. Bohužel, USA se vyznačuje jednou zvláštní schopností, nikdy se nepoučit z chyb. V roce 1978 nasadili proti šáhovi v Íránu islámské duchovenstvo, v 80.tých letech nasadili proti Sovětům v Afghanistánu Taliban a Al Qaidu. Obě tato „spojenectví“ skončila pro USA fiaskem, nicméně jim to nezabránilo pokračovat stejným způsobem i v severní Africe. Se stejným výsledkem. Opravdu pozoruhodné. Teď, když islamisté začínají ovládat stále větší oblast irácko-syrského pomezí, rafinerie v Bejdží, dokonce ani USA „nejsou proti“ aby v Iráku zakročily elitní jednotky jejich úhlavního nepřítele : Íránu. K tomu připočtěte trvající napětí mezi Izraelem a Palestinci, kmenové války v Afghanistánu včetně Talibanu, napětí na Kavkaze, ve všech konfliktech najdete bohaté přírodní zdroje a pevně zaháčkované prsty mezinárodního „demokratického“ společenství: NATO, EU, USA. Jak dlouho tedy potrvá, než se tyto války, tato líheň radikálních islamistů, posunou dál do Evropy? OSN jakožto mírotvorce ve sféře občanských a náboženských válek totálně selhala. Svět je díky úmyslu nebo naprostému diletantství mocných tohoto světa na pokraji globálního konfliktu. Můžeme tedy shrnout, že žádné války (resp. ochrana či export demokracie), vyprovokované a podporované západním společenstvím, nepřinesly nikomu z tamějších obyvatel více demokracie, pouze nezměrné utrpení a smrt. Ten kdo na tom nemilosrdně vydělává, sedí totiž v bezpečí úplně jinde. Takže pokud tímto shrneme války v islámském světě, musíme vzít také v potaz, že exodus uprchlíků do Evropy sebou přinese i příval radikálů a kazatelů, kteří budou mít stále větší nároky, viz to co se děje v Belgii, Švédsku, Dánsku, Německu a ve Francii, nemluvě o Itálii a Španělsku. Tito uprchlíci sebou do Evropy přinesou i svoje války. Na začátku EU byla jistá naděje, že by zde v Evropě mohla být vytvořena protiváha globálního četníka a centrum skutečné demokracie. Opak se však stal pravdou, vznikl zde pouze další servilní orgán dobře placených byrokratických slouhů a veškeré snahy několika naivních jedinců, kteří se u nás snažili o možnost prosadit alespoň částečně změnu směřování EU skončily na laxnosti, lenosti a občanské nezodpovědnosti drtivých 82% oprávněných voličů- nevoličů, kteří tuto zemi poslali na (z)vůli EU. Evropa je na prahu další války, do které nás ženou i naši vlastní politici a ti (ne)zvolení poslanci EU, tomu nezabrání. V žádné kampani totiž nezaznělo to hlavní: že nevolit, znamená prohrát, a my boj o naše přežití začínáme prohrávat díky naší vlastní neschopnosti a neochotě využít demokratické možnosti volit své skutečné zástupce, nikoliv ty, které protlačí partajní sekretariáty a kterým odevzdáváme moc tak lacino a snadno. Mgr. Jiří Kobza – bývalý diplomat a expert hnutí Úsvit na islámské země, působil na české ambasádě v Iránu, žil v islámských zemích více než 10 let Jan Zilvar, tajemník a tiskový mluvčí, mobil 739024400, tiskove@hnutiusvit.cz