ODA oslovila parlamentní strany s návrhem na změnu zákona o dani z nabytí nemovitých věcí

Praha 26. ledna 2018 (PROTEXT) - Poslanecká sněmovna v úterý 23. 1. 2018 zamítla návrh poslanců ODS na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Je jasné, že zrušit tuto daň nebude snadné. Podobnu daň najdeme ve většině zemí Evropské unie. Pravdou také je, že státní rozpočet získává z této daně cca 11 miliard korun ročně. Je to však důvod k zachování zákona v současné podobě? Občanská demokratická aliance hledá cestu pro přijetí zákona, který by změnil zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. V této věci se předseda Občanské demokratické aliance Pavel Sehnal obrátil na předsedy několika parlamentních stran s vlastním podnětem. ODA navrhuje změnit zákon o dani z nabytí nemovitých věcí takto: 1. Snížit procentní sazbu daně ze současných 4 % na 2 % 2. Stanovit maximální výši daně na částku 2,000.000 Kč 3. Určit povinnost platit daň rovným dílem prodávajícímu i kupujícímu, bez možnosti odchylné smluvní úpravy. Zdůvodnění: 1. Stát by daň z převodu nemovité věci vybírat měl, protože z příjmu z této daně mimo jiné musí financovat provoz katastru nemovitostí, který nemovité věci a práva s nimi spojená registruje, a jsou tak podkladem pro výběr daně z nemovitostí. Nejčastěji prodávaná nemovitost v ČR je bytová jednotka o prodejní ceně 1,250.000 Kč. Při dnešní 4 % sazbě zaplatí kupující částku 50.000 Kč, která je dle našeho názoru zbytečně vysoká. Poloviční sazba daně by přinesla příjem státu ve výši 25.000 Kč, který by měl být dostatečný pro krytí nákladů spojených s přezkoumáním kupní smlouvy pracovníky katastrálního úřadu a její následnou registraci. Je i často dohledáno, že prodávající s kupujícím do kupní smlouvy uvedou částku nižší, aby snížili platbu daně a doplatek kupní ceny vypořádají třeba odkupem vnitřního vybavení, nebo jen nezdokumentovanou platbou v hotovosti. Nižší sazba daně by mohla vést k vyšší poctivosti při plnění daňové povinnosti. Nicméně snížení daňové sazby pravděpodobně způsobí úbytek na výběru této daně, který by měl být kompenzován výběrem daně z převodu nemovitostí při prodeji velkých staveb a areálů, jak je vysvětleno dále. 2. Při prodeji velkých staveb, činžovních domů, nákupních středisek a výrobních areálů v současné době převládá stav, kdy prodávající kupujícímu prodává podíly na obchodní společnosti s nemovitostí ve svém majetku, a vyhne se tak dani z převodu nemovitosti. To přesto, že by bylo pro kupujícího výhodnější a bezpečnější realizovat prostou koupi nemovitosti a zbavit se rizika neoznámených závazků kupované společnosti a nákladů spojených s právní prověrkou (due diligence) kupované společnosti. Pokud bude celková výše daně z nabytí nemovité věci omezena nějakou částkou, např. 2 miliony korun, bude to motivovat účastníky transakce realizovat prostou koupi nemovitosti. Ve svém důsledku to povede k výběru daně z převodu nemovitostí transakcí, kde dosud daň vybírána nebyla. Tento dodatečný výběr daní by pravděpodobně vykompenzoval snížení příjmů z této daně v důsledku snížení sazby daně na 2 % ze současných 4 %. S ohledem na to, že podle českých účetních standardů je v bilanci českých firem účtováno v historických pořizovacích cenách, je hodnota nemovitostí v účetnictví firem podhodnocena. Velmi často se tak rozcházejí daňové a účetní odpisy. Pokud by se tedy při transakcích častěji využívala metoda prostého prodeje nemovitosti, která by za kupní cenu vstupovala do účetnictví kupujícího, došlo by k narovnání bilančních výkazů na reálné ceny. V současné době jsou přehledy hospodaření České republiky zkresleny právě rozdílem mezi historickými a současnými cenami. Pro odbornější veřejnost lze uvést, že v mezinárodních účetních standardech IFRS mohou v České republice účtovat firmy jen ve vybraných příkladech, a to např. pokud vydají veřejně obchodovatelné dluhopisy. Metodika IFRS právě každoročně oceňuje nemovitý majetek na jeho aktuální ceny. 3. Povinnost platit daň z převodu nemovitostí měl v minulosti prodávající, podle současných zákonů ji má kupující. To ve svém důsledku při praktickém sjednávání obchodů způsobuje velké rozepře mezi účastníky transakce, kdo bude daň platit. Navrhujeme, aby povinnost zaplatit tuto daň měl jednou polovinou prodávající a jednou polovinou kupující. V praxi to znamená, že kupující i prodávající každý zaplatí 1 % z prodejní ceny bez možnosti odchýlit se od této zákonné úpravy. Miloš Němeček - tiskový mluvčí e-mail: press@oda.cz