Slavní experti se mění ve žvanivé slimejše. Proč?

La Trine 19.11.2024 02:10 Existuje jeden zvláštní druh, který se v poslední době přemnožil v českém mediálním prostoru. Říkejme mu „žvanivý slimejši“ . Poznáte ho snadno – je to většinou starší samec s titulem před jménem, s úctyhodnou kariérou, který dnes už jen charismaticky blábolí do všech mikrofonů, které mu někdo strčí pod nos. Typický žvanivý slimejš začínal jako respektovaný odborník. Měl tituly, publikace, praxi. Pak ale započala pozvolná metamorfóza. Možná to byl příliš častý potlesk, možná to byly lajky na sociálních sítích, možná opojení z vlastní důležitosti. Každopádně začal hovořit víc. Hodně hovořit. O všem možném – o věcech ze svého oboru, mimo něj, a především o věcech, o kterých si myslí, že jim rozumí, ale ve skutečnosti nerozumí. Na rozdíl od normálního odborníka, který říká „tohle je složité, musíme to zkoumat“, žvanivý slimejš ví všechno o všem. A co náhodou neví, to si domyslí. Nebo vymyslí. Záleží na tom, co lépe bude znít v podcastu. Ukázky z přírody Pojďme se podívat na pár exemplářů žvanivého slimejše v jeho přirozeném prostředí – tedy v podcastech, rozhovorech a na sociálních sítích. Vezměme si psychiatra Radkina Honzáka. Respektovaný odborník s působivou kariérou a řadou užitečných publikací. Jenže pak se z něj stal všeoborový žvanivý slimejš par excellence – s okouzlujícím úsměvem povídá, jak vynálezce ADHD na smrtelné posteli přiznal, že si půl příznaků vymyslel kvůli prodeji Ritalinu nebo vysvětluje, že „muži jsou stvořeni k šukání a ženy k pečování“ . A když zrovna nevymýšlí pohádky o psychiatrii, vrhá se na všechny možné obory – třeba historie ho baví tak moc, že podcast Přepište dějiny musel věnovat celý díl jeho zběsilému hemžení historickými paralelami. Nejhorší na tom je, že jeho charisma a odborná reputace dávají punc důvěryhodnosti i těm největším blábolům a teď někde sedí rodiče neklidného dítěte a přemýšlí, jestli mají vůbec vyhledat odbornou pomoc, když je na ADHD stejně všechno vymyšlené. Nebo neurolog Martin Jan Stránský, který se z uznávaného lékaře proměnil v apokalyptického kazatele digitální zkázy. Jeho specializací je strašení rodičů – v jeho světě mobily snižují IQ a používání sociálních sítí je stejné jako braní heroinu . Napočítal prý v Česku 110 detoxifikačních center pro digitální závislosti, což je fascinující zejména proto, že tato centra existují pouze v jeho představách. Když se mu Andrea Šustrová pokusila vysvětlit, co říkají skutečné vědecké studie o vlivu obrazovek na děti , odbyl ji s tím, že „má jiný filozofický přístup“. A do třetice všeho slimejšího, fyzik Jan Rak. Tenhle bývalý pracovník CERNu se vydal na spirituální dráhu kvantové magie. Zjistil například, že batolata dokážou procházet zdmi a že lidské srdce má silnější neurální síť než mozek. Jeho bývalý zaměstnavatel ho musel dokonce požádat, aby přestal neoprávněně používat titul „profesor“. Ale lidé ho milují a nadšeně hltají přednášky pana profesora. A tak dále, exemplářů jsou spousty. Slimejšifikace aneb anatomie úpadku Je to jako podivná forma mediální alchymie – vezmete respektovaného odborníka, přidáte trochu potlesku, špetku sociálních sítí, pořádnou dávku ego boostu, a voilà – máte žvanivého slimejše v plné kráse. Proces je zákeřně postupný, jako když vaříte žábu v pomalu se ohřívající vodě: Nejprve máte skutečnou expertízu v jednom oboru Pak zjistíte, že vás lidé poslouchají Je to příjemné Postupně začnete mluvit i o věcech, kterým rozumíte méně A hele, čím originálnější názor, tím víc pozornosti! Zvou vás častěji – jste přece zajímavá osobnost Dopaminová odměna roste, fakta se začínají ohýbat Vaše dřívější reputace funguje jako neprůstřelná vesta Opakujte body 5–8 Gratulujeme, jste mediálně imunní slimejš! Tento proces je prakticky nevratný. Jakmile si jednou zvyknete na potlesk za zjednodušené pravdy, cesta zpět k poctivé odbornosti je trnitá a málokoho láká. „Proces slimejšifikace je to stejné, jako fetovat heroin“ – Martin Jan Stránský A teď ta toxická část – tohle všechno by byla jen zábavná historka o egu a pozornosti, kdyby to nemělo reálné dopady. Lidé jim věří, protože „pan doktor to řekl“ je v českém prostředí pořád magická formule. Vytváří se kolem nich neproniknutelná bublina souhlasných hlasů, dokonalá echo chamber. Jakákoliv kritika je okamžitě smetena. Jejich kolegové z oboru raději mlčí – kdo by chtěl být za toho zlého, co útočí na oblíbenou mediální hvězdu? Ale řekněme si to na rovinu – tohle mlčení je čiré srabáctví. Očkování proti slimejšství Jako expert na programování a webové aplikace, který se navíc v poslední době věnuje evangelizaci AI, jsem si sám sobě podezřelý. Riziko vlastní slimejšifikace beru vážně. Když na školeních nebo v rozhovorech opakuji nějakou oblíbenou myšlenku, pravidelně se ptám: Nezačínám se vzdalovat faktům? Nepřikrášluji realitu pro potlesk? Nezjednodušuji příliš? Zkusil jsem dát dohromady pár tipů, jak se ochránit před sklouznutím do žvanivého slimejšství: Zůstaň na svém písečku. I když se cítíš chytrý a logický, v jiných oborech ti chybí roky studia a praxe. Zachovej si zdravou nedůvěru k vlastním tvrzením. Víš až příliš dobře, kolikrát ses mýlil i v tom, čím sis byl naprosto jistý. Kultivuj umění říkat „nevím“. To ti jde, tak tuto schopnost proboha neztrať. Stále sleduj vývoj oboru. Včerejší pravdy jsou často dnešní omyly. Obklopuj se kritickými přáteli a aktivně hledej zpětnou vazbu. Přikyvovači jsou bezcenní, leda že by šlo o hezkou slečnu. Nepodlehni touze dělat dojem na neznámé lidi. Stále si uvědomuj, co jsou fakta a co tvůj názor. Veď si „error log“, zaznamenávej si své omyly a chybné předpovědi. Milá média, řekněte drogám ne! Milí tvůrci obsahů všeho druhu, chápu to pokušení. Host, který má na všechno odpověď tak chytlavou, že by mohla být rovnou titulkem, je mediální poklad. Okamžitý peak ve statistikách, rostoucí grafy, engagement, euforické čísla sledovanosti. Sláva a hromada peněz každý měsíc 

Číst celý článek >>